• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Jsou to asi 2 roky, co jsem se se svým bývalým přítelem vracela kolem půlnoci z kina. Šli jsme ještě s jedním párem, ale každý zvolil jinou cestu. My jsme šli bývalým hřbitovem, kde jsou pohřbeny převážně významnné osobnosti spojené s našim městem. Normálně se zamyká, ale ten večer bylo otevřeno.
Byli jsme už za půlkou cesty, když jsem zahlédla světýlko. To by na hřbitově nebylo nic nenormálního, ale to světlo mělo velmi nepravidelný tvar a bylo mezi tmavým křovím. V jeho okolí nebyly žádné hroby, ani svíčky.
Můj přítel řekl, že půjde blíž a prozkoumá to. V tu chvíli mě popadla panická hrůza (občas se mi i doma stávalo, že jsem měla pocit, že nejsem sama a dostávala jsem panickej strach). To, co jsem cítila na tom hřbitově, ale bylo daleko výraznější.
Přítel mě neposlechl a šel pořád blíž k světlu. Čím víc se přibližoval, tím víc jsem naléhala. Nakonec zjistil, že v okolí není nic, co by mohlo to světlo vydávat a chtěl tomu přijít na kloub. To už jsem ale byla tak vystrašená, že mě opravdu vzal pryč.
Jen, co jsme se dostali za branku hřbitova, okamžitě se mi ulevilo a po strachu zbyla jen trocha neklidu. Nakonec jsme se opět sešli s kamarádkou a jejím přítelem. Když jsme mu řekli, co jsme viděli, chtěli se tam oba vrátit. V tom se opět objevila ta panická hrůza. Nevěděla jsem, co se děje, ani co to může být, ale věděla jsem, že nesmím dovolit, aby tam znovu šel. Donutila jsem mého přítele, aby mi slíbil, že se tam nevrátí. Když viděl, co se se mnou děje, opravdu tam nešel. Byla to ale jedna z nejhorších nocí. Pořád jsem měla před sebou to světlo a něčeho se strašně bála. Dodnes nevím čeho...
Přes ten hřbitov jsem pak nejméně rok vůbec nešla. Dřív jsem tudy chodila docela často, protože to bylo kratší. Ale po tom zážitku jsem začala pocitovat strach, i když jsem šla jen okolo a čím víc jsem se přibližovala, tím byl silnější.

Teď už přes ten hřbitov zase chodím, ale nikdy ne sama.
Opravdu se tam necítím dobře...