Vaše příběhy

Já zbo?ňuju hřbitovy.V?dy,kdy? kolem nějakého jedeme(a? je den či noc,je mi to fuk),ale v?dy se tam musím podívat.Ale naopak...kostely...to...ne.Ve čtyřech letech jsem byl s babičkou v kostele a jak začli hrát na varhany,hned jsem se rozbrečel:-)

podle me si nechtela aby tam chodily protoze jsi vedela ze se neco stane

JA SE NA HRBITOVE CITILA PRAVE NAOPAK. VZDYCKY DOBRE,KDYZ JSEM MELA NEJAKY SMUTEK NA DUSI NEBO PROBLEM,POKAZDE ME TO TAM TAHLO.VYDRZELA JSEM TAM MNOHDY I HODINY,NEVNIMALA CAS.SEDLA JSEM SI NA HROB A NECHALA MYSLENKY PROUDIT TO TICHO -TEN KLID A POSVATNA UCTA.....VSECHEN STRES ODESEL A JA SE CITILA CESTOU DOMU JAKOBY OCISTENA-NEVIM JAK TO VYJADRIT. NA KAZDEHO TO ZREJME PUSOBI JINAK, ALE JA TAM MELA ZA KYM CHODIT.I KDYZ JSEM NEVERICI,TO SAME POCITUJI I V KOSTELECH.NIKDY JSEM NIC PODOBNYHO NEZAZILA,ALE KDYBYCH MELA PROZIT NECO TAKOVYHO NEBO VIDET DUCHA TAK VIM,ZE BYCH SE HROZNE BALA.

No,to já znám taky.Na hřbitově mi taky není nikdy nějak moc dobře,ale mám ráda zahády a napětí.A to světlo,to mohli být nějaké oči zvířete.Ale nevím,já jsem to neviděla:)