Dnes má svátek: Albert
Dnes je: Čtvrtek 21. listopadu 2024
Články / témata
Příběhy / témata
Fórum / témata
Ostatní
Přihlášení
- - Nová Registrace - -
Novinky
Připravili jsme pro Vás!
Vyhledávání
Počet přístupů
Spřízněné weby
Vaše příběhy
- Opuštění těla -
AC/LD - zmatení v pocitech i projevu
Dobrý den, píši vám s žádostí objasnění mého zážitku, jemuž předcházela záměrná/cílená prosba, či sugesce.
25.ledna 2015 jsem okolo 15:30 ulehl se záměrem - pokusit se (buď to) o Astrální cestování, či alespoň o vědomý sen. Pokoušel jsem se - dbajíc svých pocitů - dodržovat běžný postup (přípravu) k následně očekávanému výsledku, čímž pro mne bylo především "opuštění těla". Nevím jistě, jak dlouho jsem se svou pílí vědomě soustředil na požadovaný úspěch, ale zkrátka po nějakém čase jsem usnul, čehož jsem si byl vědom až ke konci snu. Tímto snem začíná můj zážitek. Nemyslím si, že by bylo důležité popisovat konkrétně jeho děj, ovšem zmínil bych rád, že byl tento sen prvním, který jsem si byl vůbec schopný - z dosud prožitého života - uvědomit. I když to bylo pouze na tak kratičkou chvíli jeho konce.
V tomto snu se odehrála situace, nad kterou jsem se musel pozastavit, neboť mi připadala daleko nepředstavitelnější a absurdnější, nežli např. zjevení všelijakých bájných stvoření, či projev různých schopností. V moment, kdy jsem se zastavil a zamyslel nad vším, co se odehrálo, měl jsem najednou pocit, že se probouzím, tedy - uvědomoval jsem si své tělo více, nežli v tom snu. Ale nemyslím si, že jsem byl plně vzhůru. Nemohl jsem se hýbat - vlastně jsem ani nechtěl - a to zejména kvůli tomu, jak jsem vnímal své tělo. Věděl jsem, že ležím na posteli ve svém pokoji, uvědomoval jsem si svou bdělost a také - což bylo pro mne podstatnější - vnímal jsem své tělo jako rakev zalitou betonem. Díky tomu mne napadlo, že by snad mohla být dobrá chvíle na pokus o "opuštění těla". Jenže jsem nevěděl jak na to. Věděl jsem, jak se uvolnit, jak vypnout myšlenkové pochody, nebo se naopak zaměřit jen na jednu jedinou věc, ale ani v nejmenším jsem netušil, co bych měl v danou chvíli dělat. A tak jsem prostě nedělal nic.
Četl jsem často články i příběhy lidí na toto téma, a tím se dozvěděl o jednom účelném momentu, čímž je moment, kdy na nic nemyslíte. Rozhodl jsem se tedy opět "vypnout" své omezené vnímání, své ego, svůj tzv. filtr myšlenek. Doufal jsem a tolik si přál, aby se mi "to" konečně podařilo. Dokonce jsem snad v jednu chvílí uvěřil přesvědčení, že už jsem na ten pokrok připravený. Každopádně, mám dojem, že jsem následně usnul a měl spíše živý sen, neboť to, co se odehrálo, pro mne samotného bylo téměř nepopsatelné. Začal jsem pociťovat, jak se jakoby přelívám ze strany na stranu. V jednu chvíli jsem si připadal jako přitisknutý na stěnu mého pokoje. V dalším momentu to byla naopak pozice "svíčky" - nohy se mi zdvihaly vzhůru ke stropu. Měl jsem z takovýchto pohybů příjemné pocity, ale z těch následujících přišlo ono zmatení. Měl jsem dojem, že se pohybuji po místnosti mého pokoje. Jen ne tak, jak bych si přál. Poskakoval jsem z jednoho místa na druhé. V jednu chvíli byl v jednom rohu pokoje a v další zas u podlahy, namáčknutý na okno, přesun nad postel a opět do jiného rohu pokoje. Přitom jsem se neustále převracel všemožnými směry. Bylo to strašně matoucí a chaotické. Připadalo mi to, jako bych se přesunul několiksetkrát za jednu vteřinu. Jen s obtíží jsem byl schopný postřehnout, kde se zrovna nacházím.
V jeden moment to ustalo, a to tehdy, kdy se mi "rozklepaly" zuby. Cvakaly samy od sebe (povědomě srovnatelnou rychlostí, jaká se projevovala i u těch přesunů po místnosti), jako když jste delší dobu v mrazu. Když to ustalo, tak jsem opět poskakoval po místnosti. Jen s menším rozdílem. Nyní už mi to připadalo, jako bych uvízl v rychle se opakující sekvenci při vyskakování z těla a následně opět do těla. Jen na kratičký okamžik se mi podařilo do toho chaosu vměstnat své myšlenky a tím byl záměr zůstat na jednom místě a pohlédnout na postel a na své tělo. Bral jsem totiž v úvahu, že by se mi snad již poštěstilo a já byl skutečně z těla venku. Ovšem, když jsem pohlédl na svou postel, tak jsem viděl jen tu postel, nikoliv své tělo. Viděl jsem peřinu i polštář, prostěradlo, ale mé tělo nikde. Navíc, na mém stole jsem v tu chvíli zpozoroval rozsvícenou lampičku, kterou ale vždy před ulehnutím vypínám. V tento okamžik vše utichlo. Opět jsem si plně uvědomoval své tělo, své prostředí, okolní realitu v běžném trojrozměrném pojetí. Mimo to, že jsem si připadal, jako člověk, ze kterého náhle vyprchalo "LSD" - jsem ještě nějakou chvíli vnímal své tělo, jakby zalité betonem a asi po 10 min. se mi podařilo z toho všeho vzpamatovat a vstát z postele.
Následující dny jsem se pokoušel o totéž, ovšem bezúspěšně.
Pokud by někteří z vás byli ochotní, připustit si skutečnost a pravdivost mého zážitku, právě vás bych si dovolil oslovit s žádostí o alespoň stručné vysvětlení, či objasnění. Bylo by mi také ctí, dočíst se ve vašich komentářích i nějakých rad, případně i podobně znějících zážitků. Předem vřele děkuji za vaši ochotu v zájmu i reakcích k mému příběhu/zážitku.
Vydáno: 30. 1. 2015
Přečetlo: 2395 čtenářů
Přečetlo: 2395 čtenářů
Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ uvědomění
5. 02. 2015 10:55
Adarion
¤ Posednutí?!
4. 02. 2015 14:42
Mirek
¤ Adarion
3. 02. 2015 0:01
Sylvia
¤ Adarion
2. 02. 2015 13:48
Iv
¤ Poděkování a srozumění
2. 02. 2015 12:11
Adarion
¤ Adarion
30. 01. 2015 19:44
Sylvia
¤ však já taky
30. 01. 2015 13:30
Iv
¤ Iveto
30. 01. 2015 13:20
Jelitko
¤ mimochodem
30. 01. 2015 13:14
Iv
¤ no pokud
30. 01. 2015 13:05
Iv
¤ ...
30. 01. 2015 12:34
Jelitko
¤ Ahoj
30. 01. 2015 12:33
Jelitko
¤ ano
30. 01. 2015 10:55
Iv