• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

    Stalo se mi to dneska k ránu. Probudil jsem se nějakým zvukem, spal jsem na pravém boku a rychle se otočil na levý do polosedu. Tam jsem uviděl u paty postele vlevo stát dvě postavy. Vypadaly jak mniši v černých kápích, jeden byl vyšší asi 170-80 cm druhý o hlavu menší. Do obličeje jim vidět nebylo. Ruce měli zastrčené do rukávů. Manželka spala nalevo ode mě, náš pes spal v kuchyni, která je asi dva metry přes chodbu od místa kde stály postavy. Míváme otevřené dveře.

    Nevím jak dlouho jsem se na ně díval, asi půl minuty, ale mohlo to být i kratší nebo delší. Nedovedu to odhadnout. První bylo spíš překvapení pak nastoupilo rozbušení srdce, chtěl jsem něco říct, zeptat se, ale nešlo to. Říkal jsem si to se ti zdá a dvakrát jsem prudce mrknul. Postavy začaly pomalu průhlednět až zmizely docela.

    Hned vedle místa kde stály máme digitální hodiny, bylo 5:38. Pak jsem se ještě pořádně rozhlédnul a znovu si lehnul a jenom s bušením srdce zase usnul. Strach jsem neměl, jenom takou, nevím jak to popsat, euforii.

    Ráno všechno v pohodě, ale čím dál víc na to musím myslet a přemýšlet o tom. Je mi 45. Nejsem věřící, teda žádné náboženství. Spíš mám Svůj svět. Nic podobného jsem zatím nezažil, pár příběhů jsem slyšel, jako všichni, nikdy jsem se jim nevysmíval, spíš se je snažím racionálně vysvětlit. To se snažím i teď, ale je to osobní zkušenost. Manželce a dceři jsem nic neříkal. Ne, že by mi nevěřily, možná naopak a asi bych je tím vyděsil. Mám, ale potřebu to někomu svěřit. Děkuji..