Vaše příběhy

Prý,když je člověk rozespalý,nebo v polospánku,a ještě nevnímá úplně stejně jako v bdělém stavu,je schopný vidět astrální bytosti...Jen je otázka,co tam ty postavy dělaly a proč tam byly..

tenhle pocit "ze je to zlodej" znam velice dobre,ja jsem to zazila vzdy,kdyz ma nekdo z rodiny tedy velice blizkych,odejit na druhy breh.Nechci te strasit,ale ja bych se uz zacala nejak na to pripravovat.Teda psychicky.
Me osobne tohle vychazi 100%,zajimave v tvym pripade je jen to,ze to byly osoby v cerne kapi.Ja jsem videla v pripade rodicu(kdyz meli odejit) jen to misto kde se to stalo a sama sebe v jejich rolich kudy oni prochazeli.Pak,kdyz odesel svagr,tak jsem ho videla normalne stat za sebou,ale vse u me probihalo telepaticky pred rannim probuzenim.A ty jsi to videl taky v tom nejakym polospanku?
Podle me,je to nejake upozorneni tohoto smeru jak ti rikam.Protoze v jejich svete cas nehraje roli,tak tady(aspon v mem pripade to tak bylo) uplynul od te doby tohoto videni i rok.Ale vzdy se to splnilo.A ja jsem stim zacala taky v 45 letech.

Děkuji za všechny příspěvky i názory. Můj pocit u toho byl leknutí, že máme doma zloděje (Opravdu je toho hodně co člověkovi v ten moment proletí hlavou) pak mi na tom nesedělo to, že jsou jiní. Pak když jsem chtěl promluvit ze mě vyšlo jen mručení. Hýbat jsem se moc nesnažil takže nevím jestli jsem mohl nebo nemohl. Strach tam nebyl, jen to leknutí a pak to bušení srdce. Ruce měli v rukávech. Pro mě zpětně nejhorší je můj dojem, že pozorovali manželku a když si mě všimli tak pomalu zmizeli.

Já si myslím, že hodně důležité je to jaké jsi měl u toho pocit. Pokud tam nebyl strach tak to jsou bytosti které ti třeba chtějí něco říct,něco dát najevo.Popsal jsi jak vypadali a když se zamyslíš víš také co dělali, měli něco v rukách nebo tam něco řešili?

"že mi cokoliv paranormálního může políbit pozadí, protože chci spát." :-) Jo tak to jsem taky zažil. Prospal jsem "asi ducha" neměl jsem na něj náladu. Byla mi zima a byl moc unavený.

spojená s částečným výstupem s těla.

Těžko říct. Tohle už si nedokážu vybavit přesně. Vím jen, že v jednom z těch případů jsem viděl postavu odcházet z mého pokoje. Chtěl jsem vyskočit z postele, protože i když jsem se bál, chtěl jsem vědět s čím mám tu čest. Nedokázal jsem se ale postavit, a zvládl jsem se jen odvalit kousek dál, abch skrz otevřené dveře vidělm jak postava odchází do obýváku, kde mi ve tmě zmizela z dohledu.
Podobné pohybové omezení při probuzení nebo usínání(bez viditelné přítomnosti čehokoliv divného) čas od času zažívám dodnes. Vždy ale povolí chvilku potom, co se přestanu snažit se "sevřenim" bojovat, a místo pokusu o pohyb se uvolnim a řeknu si, že mi cokoliv paranormálního může políbit pozadí, protože chci spát.

dobře ale stává se při výstupu s těla, že to nevnímáš a ocitneš se rovnou v astrále,proto můžeš všechno vnímat a pozorovat stejně a myslet si, že si pohyboval svým fyzickým.
Každopádně nechci ti nic podsouvat jen o tom přemýšlím a nic jiného mě nenapadá

Malý dotaz. Nepřipadal sis v tu chvíli tak trochu jako loutka. Jako by ty pohyby za Tebe dělal někdo jiný? Blbě se to popisuje. Ty sice víš, že se pohybuješ, víš co děláš, ale je to jako, když se na to koukáš v telce a zároveň to prožíváš.

Mé fyzické tělo se pohybovalo normálně se mnou, i když pohyby byly velmi obtížné a pomalé. Nikdy jsem nezažil, a asi ani nechci zažít, něco jako pohled z povzdálí na své tělo.

byli jste pánové napůl s fyzického těla venku,říká se tomu OOBE neboli astrální cestování.

V dětství jsem také dvakrát zažil něco podobného. Bylo mi asi tak 10 nebo 11. Většinu věcí se snažím vysvětlit racionálně, ale ty dva zážitky mi prostě do racionálního obrazu světa moc nezapadají. Po probuzení jsem v noci v bytě naprosto zřetelně viděl cizí postavy.
Také jsem pociťoval neschopnost normálně se pohybovat, nebo křičet. Nebyl jsem paralyzován úplně, ale pohyby byly neskutečně obtížné a pohyboval jsem jen zlomkem normální rychlosi. V podstatě jsem se jen dokázal kutálet po posteli. Hrozně jsem se tenkrát bál, anyž by mě ty bytosti jakkoliv ohrožovaly. Rád bych "případy" uzavřel s tím, že to byl jen sen, ale nějak mě to neuspokojuje. V mých snech většinou bejvají zřetelné rozpory s realitou, které si po probuzení uvědomím, ale tyhle zážitky působily neuvěřitelně skutečně. Při průzkumu ráno prostě seděla každá prasklina v omítce, která se mi při tom zážitku vryla do paměti.
Myslíte, že dětská fantazie dokáže vyvolat takovéto halucinace? Před těmi zážitky jsem totiž přečetl pár článků o setkání "s druhou stranou" a docela se podobných věcí bál. Rád bych tedy věřil, že to tenkrát byla jen halucinace.
Později jsem ale od babičky slyšel o pár podobných zážitcích z dospělého věku. Babička rozhodně nevyhledává žádné senzace a spíš se snaží brát věci tak, jak se jí jeví. Už od dětství mě tedy pořád malinko užírá myšlenka, jestli přeci jen neexistuje něco mezi nebem a zemí a nezdědil jsem jistou vnímavost k podobným jevům.
Nyní je mi 28. Od dětství jsem podobně intenzivní zážitek nezaznamenal, ale jsou prostě místa, kde se bez nějakého racionálního důvodu cítím divně. Většinou jsou to tedy místa, o kterých jsem se dočetl, že na nich jiní lidé zažili zvláštní věci, takže si opět říkám, jestli nejde o jakousi autosugesci. Třeba v pověstné kapli na hradě Houska jsem cítil lehké točení hlavy a drobnou nevolnost, aniž bych předtím nebo po odchodu z kaple pociťoval cokoliv divného. Nebo občas na rozhraní mezi spánkem a bědím zažívám divné pocity nečí přítomnosti, ale ty většinou po úplném probuzení rychle odezní. Mám ale dojem, že podobné věci zažívám, jen když před spaním o záhadách přemýšlím. Pokud mám plnou hlavu všedních záležitostí, nezažívám takové pocity témeř nikdy. Sám tedy nevím, na čem vlastně jsem. :-)