    Občas chodím číst příběhy sem na Váš web a jak tak pročítám, tak se mi v hlavě zableskla vzpomínka z dětství.

    Ta vzpomínka mě provází celým dosavadním životem a občas si na ní vzpomenu, a řeknu si: "jak to bylo možné?" "to byla jen dětská sugesce" ...ale abych začala.

    Mohlo mi být kolem 4 let, když jsem s mojí babičkou byla u jejích rodičů na prázdninách nebo na víkendu, to už si nepamatuji, ale vím, že jsme tam byly přes noc.

    Hrály jsme si se sestřenicí na doktorku a zdravotní sestřičku. Ona byla doktorka a já ta sestřička.

    V zápalu dětské hry jsem si představovala, jak jsem zdravotní sestřička a najednou jsem byla v tak silné představě, že jsem psala něco na papír a rozumněla jsem tomu, co píšu. Pak jsem "viděla" raněného vojáka a věděla jsem, že mu musím očistit a zavázat rány. Vidím v té vzpomínce krev, kouř a špinavé prádlo a to, jak mi někdo říká, co mám dělat a psát.

    Byla to tak silná představa v zápalu dětské hry? I když jsem si nikdy na sestru a doktora víceméně nehrála, vévodily u mě princezny a princové. Další otázka je, proč si to stále po dvaceti letech pamatuji? Proč právě tento okamžik? Tuto dětskou hru? Jak jsem mohla "psát" něco, čemu jsem rozuměla, když jsem neuměla psát? Proč se k té vzpomínce stále vracím?

    Bylo to prolnutí minulého života do toho nového, kdy hra na nemocnici mi pomohla vzpomenout na to, co jsem byla v minulém životě? Čili nějakou zdravotní sestrou?

    To už se asi nikdy nedozvím, každopádně tento zážitek si budu pamatovat snad do konce života.

Vydáno: 22. 11. 2012

Přečetlo: 3074 čtenářů

Autor (vložil): MichaelaP

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ MichaelaP

3. 12. 2012 15:43

rheia

¤ Engai

27. 11. 2012 17:35

Dana P.

¤ MichaelaP

26. 11. 2012 23:08

Engai

Číst komentáře