Vaše příběhy

Mám také zkušenosti s deja-vu a vzpomínkami na věci, které jsem vědomě neprožila. Už dlouho mi něco říká, že by to mohly být nikoli vzpomínky na mé vlastní minulé životy, ale jakési napojení se na univerzální vědomí a "nahlížení" do vzpomínek jiných. Proto mě překvapilo, když jsem nedávno četla podobnou teorii, kterou vyslovil tuším Rupert Sheldrake, autor teorie morfogenetického pole. Provedl totiž regresi s více lidmi současně v téže místnosti a někteří zúčastnění viděli a prožili vstup do stejného "minulého" života.

Chci říct, že vysvětlení může být víc. Myslím, že by člověk mohl "nahlédnout" a "vstoupit" asi jen do vzpomínek těch lidí, s nimiž ho pojí třeba podobnost povah. Ta by mohla být klíčem, která při změněném stavu vědomí "odemkne bránu". Proto máme pocit, že jsou nám ty (cizí?) vzpomínky blízké.

Podle mě ale by regrese, stejně jako mnohé jiné praktiky, by měla být prováděna, jen pokud je k ní vážný důvod. Například nevysvětlitelné potíže, které mohou pocházet z nevyřešených záležitostí v tom minulém životě. Nejsou to bezpečné věci a měli bychom k nim přistupovat s pokorou. Intuice mi říká, že máme-li závažný důvod, vnitřní přesvědčení, že jednáme dobře a čestně, tak ty síly nám patrně neublíží. Ale pouhá zvědavost nebo touha po senzaci dostatečným důvodem nejsou. A teprve když se vyrovnáme se skutečností, že je mnoho nejasností mezi nebem a zemí, že svět je krásný a tajuplný, a jen potřeba pomoci druhým nebo sobě samotnému nám dává právo případné své schopnosti využít, tak to je asi správný přístup k věci:-D

ale těch minulých životů může být strašná spousta. Jak to vlastně chodí - při regresi se dá nahlídnout jen do jednoho nebo do více?

A co kdyby jste zkusila regresi,vratit se zpet do sveho minule zivota,aby jste si to ujasnila?