    Moje kamarádka jezdila celé roky jako opatrovatelka a ošetřovatelka k umírajícím do rakouských rodin, které nechtěly své blízké dát do "ústavů", protože mj. důvody v té době je ošetřovatelka "z východu" přišla levněji....

    Vždy záleželo na štěstí, do jaké rodiny se člověk dostane, někde vás přijali jako člena rodiny, někde si vás pletli se služkou a podle toho se k vám chovali.

    V téhle rodině M. zrovna moc spokojena nebyla. Její klientka byla panovačná paní, která byla zvyklá celý život dost nevybíravě komandovat všechny kolem sebe a její děti měly M. za svou posluhovačku. Nicméně s paní domu trávila M. celé dny a noci plné 3 roky, po které to s nemocnou šlo hodně rychle z kopce: měla Alzheimerovu chorobu. Takže ke konci života nemluvila, nechodila a byla inkontinentní. M. měla pokoj hned vedla ložnice klientky, aby to neměla daleko, protože vstávala k ní i několikrát za noc.

    Jednou v noci jí "probudilo", jak jí paní volá (i když v té době už mluvit schopná nebyla) a říká jí, ať vstává, že už je čas, aby dala šaty, že už musí jít. M. k ní přišla a ptá se jí, cože jí to má obléknout a ona řekla, že přece to, co si už dávno nachystala a hlavně, ať jí dá i černé punčochy. Všechno M. našla jenom ty nemohla najít, a paní na ní začala řvát a řvala a řvala a řvala, pořád dokola: rychle, rychle, ustrojte mrtvou , M. se tak strašně bála, tak až se vzbudila...

    Běžela do ložnice a viděla, ža pacientka zemřela. Ač jí neměla ráda, začala brečet a automaticky udělala všechno, jak jí bylo poručeno ve snu... Pak zavolala doktora. Ten jí přikázal, at´ nebožku zase svlékne a zřejmě koukal, jestli M. nechtěla něco zamaskovat těmi šaty. Když odcházel, tak jen řekl: ustrojte mrtvou....

Vydáno: 25. 5. 2012

Přečetlo: 2952 čtenářů

Autor (vložil): Perchta

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...