Vaše příběhy

duch garderobu nemění. Ale ten duch/duše , přece o sobě pak již mluvil/a ve 3.osobě, žádal/a:"ustrojte mrtvou".

Mám stejný názor. Každopádně pro kamarádku to byl tak silně emotivní zážitek, že když mi to vyprávěla, tak brečela... Ne každý na podobné zkušenosti má "nervy", já osobně bych si to taky nepřála zažít.

Připouštím, že v tomto případě mohlo dojít v nějaké fázi spánku ke spojením s duší té zemřelé paní. Ta duše mohla zrovna opouštět tuto realitu, ale ještě se od ní materiálně neodprostila. Proto ty příkazy ohledně oblečení. Kdyby byla už někde "jinde", tak by jí podobné záležitosti rozhodně nezajímaly. Na okamžik po umrtí je snad takové spojení možné, pak už se ale duše (nebo jak někdo říká "duchové") nevracejí. To co se čas od času "zjevuje" jsou možná jen jakési otisky v prostoru nebo negativní entity, které se za mrtvé prostě vydávají. To sem ale nepatří. Každopádně zajímavý zážitek. Věřím, že reálný.

V té době, kdy nemocná k M. "mluvila" byla už mrtvá, já se domnívám, že ve snu M. komandoval její duch, který si přál tělo připravit na poslední cestu...

že člověk s Alzheimerovou nemocí i když už nemluví, je schopen logicky myslet? Přijde mi, že ve snu se mohly té ošetřovatelce "zjevit" v té chvíli probíhající myšlenky té staré paní. Možná věděla, že se blíží její konec a myslela na tyto věci...?