• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Zvláštní schopnosti -

Sliboval jsem další příběh, tak tady je.

    Začíná v létě roku 2010. Jezdím za dětma na poslední týden na tábor. Je to hezké místo uprostřed lesů. Ten tábor je na tom místě každoročně a to asi už 20 let, ale nevím to přesně. Pomáhám dělat noční bojovky a v podstatě je mým úkolem zaměstnat děcka natolik, aby si vedoucí po čtrnáctidením maratonu trochu odpočinuli. Daří se mi vymýšlet hry, které děcka baví a unaví, že pak spinkají jako andílci. V noci je tam krásné ticho a je slyšet jen bublání potůčku. S vedoucíma si pak můžem dát v klidu kávu a povídat a plánovat.

    Jednou v noci, mohlo být tak půl jedenácté, jsem zaslechl směrem od místa, kde mají děti postaveno indiánské týpko, nějaké hlasy. Znělo to jako když si tam děti hrají. Žádné děsivé kvílení, nebo nářek. Prostě jen jako když si hrají. Položil jsem plecháček s kávou a nenápadně se vytratil. Potichu došel k týpku a cestou pořád slyšel to tiché ševelení dětských hlasů. Ale když jsem došel až k týpku, nebyl tam ani živáček. Naprostý klid rušený jen bubláním potůčku.

    Chvilku jsem naslouchal, ale nic. Sedl jsem si na zem, zapálil cigaretu a díval se na hvězdy. Nevím, jek dlouho jsem tam seděl, ale asi tak deset minut a v tom znovu zaslechl ty dětské hlásky. Bylo to směrem ze křoví. Myslel jsem si, že mne asi zaslechly a schovali se mi a teď si ze mně utahují. Tentokrát jsem rozsvítil baterku a hnal se bezhlavě do křoví. Proběhl křovím a zapadl po kolena do bahna. Ty hlasy najednou zmizely. Byl jsem zaraženej v bahně a bylo mi jasné, že se tam žádné dítě prostě nemohlo pohybovat. Rozhodl jsem se vráti zpátky a cestou potkal vedoucí jak mi běží naproti. Viděli světlo z baterky a běželi na pomoc. Cestou jsme obešli stany a všechna děcka byla ve spacácích. Tu noc jsem to slyšel ještě asi sedmkrát. Pokaždé se šel podívat, ale nic.

    Další noc se opakovalo to samé. A ostatním bylo už divné, kam pořád odcházím. Ale nechtělo se mi nikomu říkat, že slyším hlasy. A tak to šlo noc co noc. Nakonec jsem to přece řekl jednomu klukovi. Šel se mnou za potůček, ale ze začátku nic neslyšel, ale věřil mi. Zkusili jsme to ještě asi dvakrát, ale pořád nic. Nakonec nevím proč jsem mu řekl "musíš poslouchat do dálky" a on to udělal a a pak řekl: "já se po... já je slyším!" A když mi řekl co slyší, tak se to shodovalo s tím , co jsem slyšel já. Hráli si s míčem. Pak ještě jednou pro kontrolu jsme tam šli čtyři, ale slyšeli jsme to jen my dva. Pošeptali jsme té další dvojici, co slyšíme, to aby jsme se navzájem neovlivňovali. A pak to ti dva řekli nahlas. Od obou jsme slyšeli, "zpívají si" . Ale nerozuměli jsme slovům, ale ta melodie nám byla známá.

    Ostatní si mysleli, že jsme prostě přetažení, ale mi to opravdu slyšeli. Nejdřív jsem je slyšel jen v noci, ale potom, co je slyšeli Petr jsem je začal slýchat i přes den. V den odjezdu jsem se čel s těmi hlasy "rozloučit". Slyšel jsem je, ale daleko víc jsem cítil velký smutek.
Na ten tábor jsem se doslal příští rok před prázninama, ale neslyšel jsem nic.

    Píše se rok 2011 a já jedu zas na tábor a jsem zvědavý, jestli tam budou. K mému překvapení je slyšelo čím dál víc vedoucích. Slyšeli jsme dokonce jména. Ta jména jsem pak řekl vedoucí Lence, která tam jezdila jako dítě. Ta jména patřila dětem, které s ní byly v oddíle...

A tak mne napadlo, jestli to co jsme slyšeli, nemohou být její vzpomínky.