• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Zvláštní schopnosti -

Ahoj všem. Nevím, do které rubriky vlastně patřím, nějak se to prolíná téměř vším.

    Začalo to v létě 2010. Od té doby pozoruji podivné události. Nejdřív to začlo tím, že jsem byl schopný cítit na dálku pocity a nálady kamarádky. Trochu mne to překvapilo, protože jsem 15 let šťastně ženatý, ale u manželky jsem nikdy nebyl schopný odhadnout, jakou má náladu. Několikrát se mi v noci stalo (nejdřív jsem to vnímal v noci), že jsem věděl, jaký se jí zdá sen, né teda podrobnosti, ale jestli je hezký, nebo jestli se ráno probouzí smutná následkem ošklivého snu. Jindy jsem v noci cítil zimu. Nejdřív jsem si myslel, je je mi prostě zima, ale když jsem se přioblékl, teda vzal si k trenkám triko, byla mi zima pořád a pak mi došlo, že ta zima není moje. Když jsem jí pak ráno potkal na zastávce, zmínila se o tom, že zapomněla zavřít okno a byla jí strašná zima. Samozřejmně jsem se zeptal nenápadně na čas a ono to souhlasilo. Potom to pokračovalo a já s ní sdílel pocity ty dobré méně, ale když měla problémy, nebo byla smutná, bylo to tak intenzivní, že to bylo, jako bych to prožíval já a bylo to on line.

    Pak přišlo něco nového. Začal jsem vnímat pocity lidí, co se pohybovali kolem. Nejdřív jen v těsné blízkosti, ale později i těch, co byli třeba jen na dohled. Problém byl, že postupem času to bylo až na zbláznění. Když se třeba na zastávce líbali dva mladí lidé, bylo příjemné cítit jejich lásku a bezstarostnost, ale když jsem z jednoho dědouška v metru s igelitkou na klíně, který vypadal jak z pohádky, cítil smutek nad ztrátou milované manželky a věděl jsem, že jede z nemocnice a v té tašce má její věci... Takové pocity bych nikomu nepřál. Bylo mi normálně do breku.. Ale tím to všechno vlastně jen začínalo.

    Pokračovalo to tím, že jsem zjistil, že mám tu možnost pomáhat a léčit. Dřív jsem tomu moc nevěřil a léčitele považoval za šarlatány. Musel jsem totálně přehodnotit pohled na svět. Vždy mne přitahovalo tajemno a vydržel jsem si s kamarády u ohně povídat do rána o tom, že známí je známého prožil to a tamto. Ale něco jiného je o tom povídat a jiné je to prožívat. Vždy jsem věřil, že je něco mezi nebem a zemí. Teď můžu s klidným svědomím říct, vím, že něco nezi nebem a zemí je.

    Ještě sem patří zkušenosti z mimulých životů. To začalo tím, že jsem si na dětském táboře na sebe oblékl brnění a dělal dětičkám rytíře. To, co se stalo po oblečení brnění, které je těžké jak pytel cementu,spíš se hodí říct jako prase, bylo až neskutečné. Dokud jsem měl zvednuté hledí, bylo vše v pohodě, ale když jsem dal hledí dolů, začaly se dít divné věci. Najednou jsem už nebyl na táboře, ale někde daleko a kolem mně byla spousta umírajících a sténajících raněných rytířů a spousta kouře a strašný rámus. Trochu to připomínalo zvuk, jako když se vysypává kontejner na sklo. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale mně připadalo, že to trvá věčnost. Pak jsem najednou zaslechl hlas kamaráda, který říkal. Dělej, už na tebe čekaj. A pak jsem zvedl hledí a bylo zas všechno tak, jak to má být. To hledí jsm pak dal dolů ještě jednou, ale nic se nestalo.
    To, co jsem prožil na táboře se mi teď vrací ve snech. Nikdy to není stejné a pokaždé je to typuji středověk. Nenůžu si vybavit nic, podle čeho by se to dalo datovat. Prapor, erby jsou tam, ale nemohu poznat, co je na nich..

    Tak, to je moje setkání s tajemnem. Nemám to s kým probrat a ke cvokaři se mi zatím nechce.. Jsem zvědavý, co mi na to řeknete.

Dík za názory. Mississippi