Vaše příběhy

Jo je to na palici. Ale uvidíš, jak to bude pokračovat u Tebe. Může to zmizet, ale pravděpodobnější bude, že to bude ještě sílit. Nechci Tě v žádném případě děsit. Najdi si někoho, s kým o tom budeš moct mluvi otevřeně. A nepropadej panice. 4asem se to naučíš ovládat a vyblokuješ si to nepříjemné.
Buď v pohodě a vybírej si dobře lidi s kterými budeš trávit čas. Ať se k Tobě dostává to hezké.
Hodně síli !! Když tak mi písni. mississippi@o2active.cz rád Tě vyslechnu, a pokud to bude v mích silách i poradím.

dost me zaujal tvuj pribeh a hlavne tim, ze se s tim trochu ztotoznuji. citim za poslednich par mesicu ze se neco divneho opravdu deje kolem me, citim velkou empatii k lidem a jelikoz ja sama jsem clovek dost uzavreny a chladny navenek pomalu me to nici. pri mych poslednich "empatickych" zkusenostech jsem mela histericky zachvat asi na 5 hodin a emocionalne jsem se citila jako kdyz umiram hrozne bolestivou smrti, v hlave zadna myslenka, zadny duvod k placi ale vedle me plakal jiny clovek .. nesnesu pocity jinych, nici me to, dusevne umiram, citim jako bych od nich vse prebirala aby se oni citili lepe. posledni dobou se take dost stranim lidi.

nikdy jsem moc na nejake nadprirozeno (at uz v jakekoli forme) neverila ale jestli tohle neco znamena, tak bych o tom rada vedela vice, a jestli muzu poskytnou lidem jako ty lecebnou pomoc tak o tom chci urcite vedet a pripojit se.

Myslel jsem to vážně. To cos napsala, píše většinou ten , kdo něco ví a nebo tuší. Jestli je to tak, dej mi vědět. Vím, že se má něco přihodit a nebude to asi žádná super párty. Jestli něco tušíš, dej mi prosím vědět!

Víš, nebo tušíš něco co nevím a měl bych to vědět?
A sil mi nějak ubívá?!

ahoj!
máš před sebou ještě hodně "perných "chvil přeji Ti dost sil!!!!!!!

Ten pribe jestli napises,ten si nekde pak rada prectu. :):)

A dekuju za pekna slova. :)

Jsi moudrá a máš hezký náhled na život. Víš já jsem schopný vyhodnotit spoustu věcí. Dopředu vím, že to či ono zkončí třeba úrazem, ale při tom všem, nějak zapomínám na sebe a zkončím v obvazech já. A to většinou vím taky dopředu, ale vždy se to nějak semele a pak už je pozdě. Vím, že není nutné něco slibovat, ale někdy jeden něco slíbí a já nejsem z těch, co to berou na lehkou váhu. A když už něco slíbím, udělám nemožné, abych to dodržel. Ale jsou prostě sliby, které nejde splnit, proto,že Ti to ten druhý neumožní..Byl jsem na tom hodně zle. Ale potkal jsem človíčka, který toho pro mne udělal strašně moc a situace se zásadně změnila. Smutné je, že jsem neviděl, že mi nabízí pomoc a rok se zbytečně trápil.Ale asi to tak mělo být. Věci se nedějí jen tak. A na toho človíčka mně upozorňovalo i něco "ze zhora", ale já to nepochopil. Možná to napíši jako příběh. Dík!

Zda se ze Te ten slib svazuje. Mozna nebylo vubec nutne svazovat se nejakym slibem. Nevim o co muze jit ale mnohdy jsou veci jinak nez si pouze myslime ze by byt mely. :)
Sliby nejsou nutnosti,ale nevim o cem presne mluvis,co za tim stoji. :)

Chyby jsou pro me ucenim udelat priste neco jinak.Najit jinou cestu,jinou alternativu.
A prijmout veci tak jak jsou kdyz je nemuzeme zmenit. :)

To léčení fungovalo už dřív, ale ne v takové míře. A ten zbytek začal vlastně tím, že jsem usnul na jednom kopci.Spal jsem jen pár minut, ale pro mně to bylo jako bych prospal celá staletí. Od té doby mám také problémy se spaním. Asi není důležité, kde to bylo, ale daleko důležitější je, kdo tam byl se mnou. Byl tam člověk, ke kterému mám v tomto životě zvláštní pouto. Ale to pouto bylo i v minulém životě. A v tom minulém životě sem něco slíbil, ale nemohl to dodržet. A asi proto jsem se setkal s tím člověkem i nyní, ale teď už vím, že ani v tomto životě nemůžu dostát svému slibu. Je to trochu na palici, ale všechno co jsem zažil a co se kolem mně děje tomu nasvědčuje. Ty schopnosti co se u mně projevují nejspíš měli napomoci tomu, abych uspěl. Dostával jsem i nápovědy, ale špatně si je vyložil. Udělal jsem spoustu chyb a ty už nejdou vzít zpátky...

U me to zpustilo nekolik veci vzajemne dohromady vzhledem k okolnostem co se sbihaly,sehraly.

Nejprve to zaclo tim ze jsem vazne onemocnela. Kdyz se to stalo,spontanne jsem si skrze tuhle zkusenost uvedomovala ze musim najit zpet cetu k sobe sama.Ze jsem neco ztratila a musim to znovu najit,nebo umrit.
Kdyz jsem timhle procesem prosla s uspechem a uzdravila se,zacla jsem se vracet zpet na svoji cestu,zpet k sobe,zpet k tomu co jsem jako dite znala.
Podle mne to rozpoutala prave ona nemoc a potom hluboku navrat k sobe sama + kratky kurz jogy ktery jsem pozdeji navstivila.

V te dobe me zacaly dochazet a dosly me souvislosti,ze to co jsem jako dite citila z ostatnich,to co jsem o nich vedela a vnimala jejich myslenky jsem v sobe hrube a nasilne potlacvovala a uplne potlacila. Nebyla sance s tim v te dobe zit.
Sesla jsem proto z cesty,protoze okoli to neakceptovalo a neprijimalo a potiralo ve svem zajmu ze to co citim jsou jejich vlastni pocity. (o nekolik let pozdeji to mnozi priznali) :)

Co to spustilo u Tebe? :)

Dokážeš si vzomenout, nebo alespoň tipnout, co to u Tebe znovu zpustilo? Jinak s tím cvokařem to namyslím vážně. On by to stejně nevyřešil.

Naprosto znam a uplne citim o cem mluvis. :)
Mam tyhle stavy take spontanne a jen v prubehu nejakeho obdobi,nikoli stale. Zaclo to v detstvi,pak to zmizelo a jdnou to zase nahle prislo.
Cvokare jsem nevyhledavala. Hledala jsem bytosti kery tohle prozivaly take,abych pak s nima o tom mohla promlouvat a najit krok za krokem hlubsi porozumeni veci.
Drzim ti pesti. :)

Ahoj.. s něčím bych ti mohl poradit. :-) Ale radši bych probral na icq nebo mailu. Jestli chceš ;-) (icq 372 138 532 | mail: forrbes(zavináč)gmail.com

Neumím to používat. Ty pocity přicházejí sami od sebe. Bylo by užitečné umět to cíleně. Nejhorší zážitky mám teď z nemocnice. Po operaci jsem tam byl 5 dní a ta bolest a neštěstí bylo snad i vidět. Chtěl jsem pomoct,ale neměl jsem dost síly něco udělat. Byl jsem rád, že je to za mnou. Bylo mi těch nemocných líto.. Teď mám novou zkušenost s léčením. Dřív to fungovalo pouze na lidi mimo rodinu. Včera měla dcerka čtyřicítky horečky a tak jsem to zes zkusil. Ve 20 hodin měla 40 a ve 3 hodiny ráno měla zas 36,6. Je pravda, že dostala antipiretika, ale ještě jsem neviděl, aby to srazilo o tolik a za tak krátkou dobu. Zatím je bez léků a drží se pod 37. Mám z toho radost. Buď to funguje, jako to léčení, nebo má sakra dobře nabuzenej imunitní systém.

ja ti taky verim,ale myslim,ze pak po takovem projiti mestem jses unaven z tech lidskych pocitu co na lidech vidis,ze?Ja mam taky takove podobne videni jako ty,kdyz jedu v Brne salinou,tak citim jakou ma kdo naladu a i ty bolesti a sklamani z lidi citim az se kolikrat musim divat jinam(z okna).Dcera me rika potichu(nech toho!),uz me zna.
Ale nekdy mam nutkani nekomu neco rict,protoze nekdo to potrebuje,ale je to takove nenormalni na nekoho jen tak promluvit.Je dost lidi nestastnych az to boli...
A to,ze se dostanes do mysleni druheho znam,stava se mi to casto.Jen me rekni,ty to chces a myslis na tu osobu nebo to ti jde do tveho mysleni samo?Ja jen kdyz mam zajem o te osobe neco vedet,ale ja vim,ze ta osoba o tom vi taky.Hlavne kdyz slo jednou o vrazdu tak jsem s povolenim maminky jedne zavrazdene sla v jejim mysleni a videla vse co videla ona i toho vraha...

věřím Ti,také jsem přesvědčená,že existuje něco mezi nebem a zemí

není nic pro cvokaře. Já ti věřím, i když nic podobného neprožívám. Snad v dětství, ale to jsou matné, spíše zapomenuté vzpomínky, jak je to celkem obvyklé. Ale to, že je něco mezi nebem a zemí, to odjakživa vnímám. Intuitivně, ale silně.