• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Astrální bytosti -

    Tak jsem tu hledala něco, co by bylo aspoň trochu podobné tomu, co si pamatuju a ne, není. Tak to tu zkusím napsat, jestli se nenajde ještě někdo jiný, komu se to stalo...

    Bylo mi mezi 4 - 6 lety, spala jsem klasicky v posteli rodičů, ti byli v obýváku,občas tam zůstávali spát.. 2plus1, už jako děcko jsem nemohla spát, koukala jsem do stropu, kde mě něco upoutalo. Postava jako by mlžná černá s urputným zoufalým výrazem sápala se dolů, kolem ní se stěny hýbaly do tunelu do kulata jako z vody. Nebyla jsem si jistá, jestli mě vidí, jestli něco chce, odkud se snaží dostat. Zastavilo se to, asi to přemýšlelo, pak se to divilo, naklonilo to hlavu a bylo to blíž. Přestalo mě to fascinovat, nechtěla jsem se na to koukat, ale začlo se to přibližovat a najednou jsem se nemohla pohnout. Bylo to hrozné. Nevím, jestli mě paralyzoval strach, a nebo to... nemohla jsem ani křičet, jenom jsem slabě sténala a to rodiče neslyšeli. Pak to bylo mnohem horší, začalo to ze mě něco tahat, nebo nebo naopak, ale ta bolest byla neskutečná, šílený tlak na hrudník po celém obvodu, mohla jsem dýchat, ale nemohla jsem se nadechnout, jako pod vodou. Prosila jsem ať toho nechá, že to nevydržím, čekala jsem, až mi tím tlakem prasknou žebra, srdce, cokoliv.. ale ať už je po všem. Bylo mi jedno, jestli to přežiju, jen ať už to skončí.. a pak už nevím...

    Nevím, jestli se to za mnou bylo dvakrát nebo vícekrát, ale podruhé, když se to celé opakovalo, od paralýzy po tu bolest, jsem prosila Boha, modlila se, že udělám všechno, že neudělám už nikdy co jsem udělat neměla, jenom ať mi někdo pomůže.. Pak se objevilo světlo z levé strany, teplé světlo, rozhodným klidným vyrovnaným hlasem mi jenom řeklo: dívej se tam! Hlava se mi otočila doprava a promítalo mi to na stěně ve tvaru filmu různé jako že pohádky.. o pejskovi a kočičce byl jeden ubíhajíci čtvereček, živé koťata v košíku s pletením, ti barevní medvědi na duze.. bylo jich tam asi pět, to už nevím, ale po těch letech myslím, že to mělo odvést pozornost.. odvedlo... Uklidnila jsem se, zavolala rodiče, ti nechápali, jakto že nespím, že za chvíli vstávám do družiny.. Řekla jsem, že jsem asi něco viděla... ale nemělo to smysl...

    Taak ty bláho... podařilo se mi to napsat. Je to tolik let... dlouho jsem na to myslela, pak jsem chtěla zapomenout, brala jsem to jako že to tak prostě bylo, a nikdy se o tom nemluví. Zapomněla jsem. Pak přišla puberta, všechno bylo jinak, přestěhovala jsem se a nechtěla jsem vzpomínat. V osmnácti jsem začla mít problémy... strach spojený skoro se vším, bezmocnost, nedůvěra ke všemu.. najednou jako bych ztratila pevnou půdu pod nohama, byla jsem u doktora, prý jsem někdy zažila pocit strachu a při určitých situacích se mi vrací, a já si nemohla vzpomenout... chtěla jsem zapomenout a zapomněla... trvalo mi teď posledních pět let si vzpomenout... a radši bych zas zapomněla.. A dneska? Je mi pětadvacet, skoro nechodím ven a všeho se bojím... sice mám přítele a žiju s ním v bytě, ale jsem stejně sama.. A hlavně nikdy nikomu jsem tohle neřekla... Teď je to poprvé, tak krom toho, že doufám, že existuje ještě někdo takový, snad s tím teda vyrovnaný, který poradí a vysvětlí, tak i kdyby ne... myslete si o mně co chcete, ale já jsem ráda, že to aspoň někde můžu ventilovat.. jedním dechem, za tolik let.