• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

    Skutečně dlouho jsem přemýšlela, zda-li mám sepsat další zážitek, který jsem zažila. Nejprve vám asi popíšu rozestavění věcí v mém pokoji, potřebné pro tento zážitek.

    Můj pokoj má tvar obdélníku. Na jeho levé straně jsou dveře a také vestavěné skříně, u kterých je i elliptical. Naproti ellipticalu je jedno ze tří oken. Vedle něho je výklenek do místnosti (komín). Tudíž mi vzniká u okna malá stěna, která je hned naproti dveřím. Dveře jsou lehce zastrčené a vzniká u nich plácek. Když někdo vejde do pokoje, projde pláckem a pak až vejde do místnosti. Když cvičím, projde hned na kraji pokoje okolo mě?

    Může to být pár měsíců. Byl už večer. V té době (tedy před pár měsíci) jsem pravidelně cvičila. Každý večer, když byl čas jsem si dala rozcvičku, pilates, elliptical a nakonec uvolňovací a relaxační cvičení. Vždy jsem vyžadovala naprostý klid, jelikož nemám ráda, když mě někdo ruší při cvičení. Jednak proto, že nestojím o diváky a jednak proto, že mám v uších sluchátka a tudíž neslyším, když někdo přijde. Myslím, že byly prázdniny.
    Jako každý večer jsem se převlékla do cvičebního a oznámila otci, že jdu cvičit, ať na mě nevolá, že ho stejně neuslyším. Něco zabrblal a já zavřela dveře. Tím jsem se perfektně izolovala od zbytku domu. Celé patro jen mé. Pustila jsem si DVD pilates a začala rozcvičkou. Následovala série 100 cviků, kterou jsem odcvičila a přišel na řadu elliptical a již zmiňovaná sluchátka. Pro jistotu ještě jednou jsem řekla otci, aby mě nerušil. Zavolal, že asi za 10 minut odjede a vrátí se asi za hodinu. Řekla jsem, ať na mě klepne a zavřela jsem dveře. Nastavila jsem si zátěž, pustila taneční hudbu a už jsem jela.

    Po 10 minutách na mě opravdu můj otec zaklepal, že odjíždí. Otevřela jsem střešní okno, stoupla si na židli a počkala, než odjede úplně. Když jsem si byla jistá, že už jsem sama, otevřela jsem dveře a pro jistotu ještě zavolala, jestli tu náhodou není. Bylo ticho, takže jsem skutečně už byla sama.
    Zavírat dveře tedy bylo naprosto bezpředmětné. V pokoji jsem zatemnila, stejně už byla tma a velké světlo jsem zhasnula. Nechala jsem svítit pouze lampičku u postele. Vytvořila jsem si takové malé intimčo, u kterého ráda cvičím. Vlezla jsem zpět na cvičební stroj a hudbu jsem dala ještě víc nahlas.

    Nemohly uběhnout ani tři minuty, když v tom jsem na stěně komínu (která je naproti dveřím) viděla stín. Ihned jsem přestala šlapat na stroji, vyškubla jsem sluchátka z uší. Tento stín se vždy objeví, když někdo jde po schodech do mého pokoje. Vídám ho často, většinou je to právě otec. Proto ho tak často varuji.
    „Tati?“ promluvila jsem. Žádná odpověď a stín se přibližoval. Už vyplňoval skoro celou bílou plochu stěny. V reálu to znamená, že osoba je už před mým pokojem, ne-li už ve dveřích. Dveře jsou lehce „zastrčené“, takže vzniká jakoby chodbička a plácek, pak je přechod do mého pokoje. Logicky já na dveře nevidím. „Tati? Jsi to ty?“
Člověk už musel být za rohem, asi metr ode mě, protože stín už se rozpíjel i po okolní stěně.
Proklínala jsem se, že cvičím se sluchátky a tudíž i neslyším, když někdo jde.
    Stála jsem naprosto ztuhlá na stroji, srdce tlouklo na poplach, dech se zpomaloval. Čekala jsem, co nebo kdo se objeví těsně přede mnou. Čekala jsem, kdo vyjde. Stín už byl tak rozpitý, že nutně osoba musela být pár kroků ode mě. V hlavě se mi objevovaly myšlenky, jedna horší než druhá.
    Můžu poděkovat hororovým filmům za náměty. První, co mě totiž napadlo, bylo, že mě dotyčná osoba zavraždí nejlépe motorovou pilou nebo že mě umlátí baseballovou pálkou.
    Avšak jsem tvor od přírody vzpurný, a tak se mi ta představa moc nelíbila. Ihned jsem v hlavě lovila základy sebeobrany a co udělám, až na mě vybafne ona osoba. Opatrně se zatajeným dechem jsem slezla ze stroje a čekala. Stačilo nahnout hlavu a viděla bych do chodbičky, ale na to jsem neměla odvahu. Pár kroků ode mě byl vypínač. Nevím proč, ale tím jediným jsem si byla jistá. Musím rozsvítit.
    A hned. Jako splašená jsem doběhla k vypínači a bouchla do něj pro jistotu celou pěstí. Pokoj prozářila světla a stín ihned zmizel. Otočila jsem hlavu do chodbičky,ale nikdo tam nebyl.
Sebrala jsem poslední odvahu, kterou jsem měla a letěla jsem na schody.
    „Je tady někdo?“ zakřičela jsem. Žádná reakce. To mi dodalo sebevědomí a mohla jsem tak i trochu přehánět. „Jestli tu jsi, vylez a ukaž se. Uvidíme, kdo z koho,“ křičela jsem. V duchu jsem děkovala, že se nikdo neukázal a já tak nemusela dokazovat svá slova. Vrátila jsem se do pokoje, kde jsem se svezla na koberec a snažila se to celé rozdýchat. Myslím, že mi i nabíralo k pláči.

    Ten večer jsem už cvičit nešla. Až do té doby jsem byla přesvědčená, že mě můj pes ochrání, že mi dá vědět, když v domě bude někdo cizí. Koneckonců hlídač je to excelentní (musím to zaklepat).
    Ale jak jsem se tak válela na koberci a zhluboka dýchala, přišel ke mně a naprosto nechápal, proč to dělám. Párkrát mě obešel, sťouchnul do mě a pak si mi lehl k boku. Sjela jsem ho, že špatně hlídal, ale vím, že tohle se nedá uhlídat a nedá se před tím varovat.
A teď mi prosím povězte, co to sakra bylo?
Začínám si myslet, jestli „takové“ bytosti nepřitahuju? Kdo četl můj první příběh, bude v obraze.
    Ale co je na mě tak „neodolatelného“?