    Může to znít jako klišé, ale v listopadu 2009 jsme se z města přeštěhovali do rodinného domu na vesnici. Při rekonstrukci jsme v jedné místnosti ve druhém patře objevili zazděný prostor s malými dvířky. Za dvířky byla miska se sklenicí.
    Když se zeď zbourala, aby se zvětšil prostor pokoje, seškrábala se omítka a na starých cihlách byl vyrytý Hákový Kříž a vedle něj Židovská hvězda. V Pravém rohu nákres chlapce.

    Zbytek rodiny tento nález ignoroval a tak se bez povšimnutí přemaloval celý dům a tak i překryly všechny stopy po ,,asi" bývalých majitelích. V mém pokoji zeď zůstala a vytvořila se malá místost, která slouží jako šatna.

    První noc v domě nebyla ničím zvláštní. V pokoji jsem nechala 3 krabice a když jsem se ráno probudila, jedna z nich byla otevřená. Krabice s plyšáky. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost. V lednu roku 2010 jsem si psala do kalendáře návšťevu Zubního lékaře, když na druhý den přišla máma, aby se přesvědčila, že jsem si to napsala na správný den, kalendář byl přetočený o 6 měsíců napřed. Tudíš Červenec-Srpen. 26.7-1.8 2010.

- Po té následoval ,,5 ti měsíční ,,klid", ale v posledních 2 měsících dostala moje ,,klidná" situace rychlý spád.

    Jednou ráno jsem se vzbudila s velkými modřinami na pravé noze. Večer jsem si vybavila sen, jak mě táhné lesem mohutný, vysoký člověk za nohu a já se nemohla bránit jinak, než do něj pěstí mlátit! O pár dní později se mi zdál sen opět v lese, stála jsem a najednou ze tmy vyskočilo černé zvíře, které mě svalilo na zem a zakouslo se mi do krku.

    Kvůli divnému pocitu, který mi dodávájí otevřené dveře od šatny jsem se je rozhodla na noc zavírat. Aby jste pochopili, jsou to masivní, dřevěné dveře, které fungují na šoupací způsob. Je zcela nemožné, aby je otevřel průvan nebo něco podobného. V šatně není okno a normální člověk by noc tam nepřežil. Každé ráno, když se vzbudím, vidím dveře pootevřené aspoň na 5 cm. Omítka kolem dveří je oškrábaná, praskliny na stěnách, odlupující se omítka ze stěn. Ve zkratce shrnu další události.

- Praskání žárovek, zbývá mi poslední. Nefungující lampička. Chodba - Pohybový senzor světel nefunkční. Rožne se vždy jen spodní. Včera jsem slyšela kroky. Plovoučka, jako když spadne korálek. Zvuk se přiblížil ke dveřím a potom utichl. Zvláštní pocity, které ve mě prostor šatny vyvolává se stáre zvětšují. Několik měsíců jsem se zde zavírala, emoce a pláč, se kterým jsem tam přišla, tam zůstaly. Ptala jsem se na malého chlapce, nikdo o něm nic neví, ptala jsem se na muže, který tam žil, nikdo o něm taktéž nic neví.
Pokud v tomto domě zemřel někdo násilnou smrtí, posílá mi náznaky a chce, abych věděla o jeho přítomnosti?!

    Jsem vyděšená. A mám obavy, jak bude tato situace pokračovat. Necítím se ,,doma" dobře.

Vydáno: 17. 8. 2010

Přečetlo: 2703 čtenářů

Autor (vložil): Shine

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Všechno to souvisí

27. 08. 2010 22:51

pentagramové oko

¤ symboly

25. 08. 2010 16:47

Houba

¤ Zjisti minulost

19. 08. 2010 17:21

Engai

¤ Názor

18. 08. 2010 16:12

Tatiana Horňáková

¤ Co s tím?

17. 08. 2010 19:04

Andre

¤ páni..

17. 08. 2010 15:46

majtinka

Číst komentáře