    Stalo se to už jednou a nevím, jak to vysvětlit, abyste to pochopili... Když jsem byla malá, hrozně jsem si přála mít doma zvířátko, tak mi rodiče koupili akvárko. Jenže to pro mně nic nebyl, chtěla jsem něco, s čím se můžu mazlit, ale oni mi to nechtěli dovolit.

    Bydleli jsme v baráku, kde byly ještě 4 další rodiny... (příbuzní). Bylo jaro. Máma na mně řve, at jdu rychle dolů, že tam je nějaký kotě. S radostí rychle běžím dolů ze schodů a jdu se na něj kouknout. Byl tak nádhernej. Zelený oči, mourovatej a malinkej. Bylo vidět, že má hlad a tak jsem mu vždycky nosila jídlo, ustal si u táty v garáži a od tý doby se od nás ani nehnul.

    Asi po dvou tejdnech jsem řekla: „Mami, můžu mu ukázat můj pokoj?“ A máma s tátou řekli, že jo. Od tý doby spal už u nás doma. Uplynul asi rok a my měli odjet na chatu, ale kocour (Kulíšek) nikde. Hledala jsem ho dlouho, ale pak jsme už museli odjet na 2 dny, tak jsme prostě odjeli ale pak a nakonec tam zůstali 9 dní. Najednou mámě zvoní mobil. Volá teta, že se vrátil, musela jsem to tam vydržet ještě jednu noc a jely jsme pro něj. Přijeli jsme a on byl chudák úplně vyhublej, měl škrábance po zádech a na tlapkách. Byli jsme na veterině a říkali, že musel bejt někde zavřenej, ale že se z toho dostane a taky že dostal. Byla jsem moc ráda. Asi po 1 roce jsme se chystali na vánoce. Rozdali jsme si dárky a najednou kňourá Kulíšek u dveří, tak mu otevřu a pustím ho ven. To jsem ale neměla dělat. Přesně na vánoce se totiž ztratil a od tý doby jsem ho nikdy neviděla, a to se ztratil v roce 2007 a nyní bude rok 2010.

    Asi za 4 měsíce po ztrátě jsem usínala na palandě a on ke mně vždycky vyskočil a lehl si na mně. Jednou jsem usínala a říkala si, at se už vrátí, že ho mám moc ráda, že bez něj nedokážu žít. Usínám a najednou cejtím na nohách, jako kdyby mi po nich chodil. Pak cejtím, jako kdyby někdo vrněl. Šáhnu na to místo a tam je můj plyšák... :( od tý doby jsme se přestěhovali pryč, protože to tam nesnáším, a když tam jedem za příbuznýma, vždycky se rozbrečím, protože mi ho tam všechno připomíná...). Miluju ho a nikdy nepřestanu.... Jenže přesně na vánoce 2009 se k nám přitoulal jinej a to už je tady v našem novým baráku. Bojím se, že na tyhle vánoce se nám ztratí ... :( Je mu podobnej. Možná jsem blázenj ale cejtím, že je v něm i můj minulej koucourek a něco že se zase stane...

Vydáno: 15. 11. 2009

Přečetlo: 2939 čtenářů

Autor (vložil): misule000

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ ztráta

15. 11. 2009 12:21

svetlovdusi.cz

Číst komentáře