Dobrý den,
nevím, jestli patří můj příspěvek právě sem, ale ráda bych se s vámi podělila o to, co se mi přihodilo.

Od malička se bojím být sama. Je jedno, jestli je den či noc. Nemám ráda otevřené dveře, otevřený prostor za sebou a tak. Dá se říct, že ve svých 22 letech nedokážu v pokoji sama usnout jinak, než s rozsvícenou lampičkou. Nedokážu vysvětlit, kde se ten strach ve mně bere. Nemám strach z toho, že by mi ublížil člověk, spíš z něčeho, co je mimo náš svět.
Je to necelý rok, co jsme se přestěhovali do domku na vesnici. Dříve tady žila starší paní. I já ji znala, byla to usměvavá, hodná babička a měla ráda lidi.

Jednou v noci se mi zdál sen, že sedím v místnosti tohoto domku, do kterého vede chodba, která je v úplné tmě a ke mně tou chodbou přichází ženská postava. V tom snu jsem byla zcela paralyzována, nemohla jsem křičet ani se hnout, jen jsem pozorovala, jak se to ke mě blíží a cítila, jak to "něco" mě tam nechce.

V tom jsem se v hrůze probudila... No, nemusím dodávat, že v tu noc svítila lampička až do rána, jak jsem se bála.
Od toho snu jsem měla pořád divný pocit, stále jsem se otáčela za sebe, jako bych nebyla sama.
Svěřila jsem se s tím mé mamce.
Asi po týdnu máma za mnou přišla a řekla mi, že mě prve nechtěla děsit, ale že v podstatě ten samý sen měla i ona.
Nevím, jak si to vysvětlit, ale jak jsem se už zmiňovala, bydlíme v domečku už necelý rok a tyto divné pocity pomalu odeznívají, i když stále se mi zde špatně spí samotné. Dá se říci, že spíš odtud raději uteču, než tam spát sama.
Tak jsem nad tím přemýšlela. Je možné, že paní, která zde původně žila, nechtěla, abychom v domečku bydleli my? Původně totiž tento dům chtěli koupit jedni z jejích příbuzných a dům by tak zůstal v rodině. Ale myslím si, že nakonec je ráda, že tam jsme, protože se o dům staráme, udělali jsme v něm spoustu oprav a dáváme ho pěkně dopořádku. Snad proto nám dala klid, alespoň tím, že už za námi do snů nechodí....

Zajímal by mne Váš názor na můj strach. Většinou mne lidí nechápou, nedokážu jim vysvětlit proč a čeho se vlastně bojím. Poraďte mi prosím, jak je možné se jej zbavit, tolik by mi to ulehčilo život.

Vydáno: 19. 10. 2008

Přečetlo: 3525 čtenářů

Autor (vložil): Hana

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...