Začnu tím, že tento můj zážitek se odehrál před 12-ti lety, bylo mi tehdy 10 let.

Od malička jsem žila u bábiny s dědou - beru je v podstatě jako své rodiče, né že bych je neměla, ale to je jiný příběh, který by sem nezapadal.
Děda své poslední dva roky života strávil střídavě doma a v nemocnicích, kvůli zdravotním problémům.
Jedno odpoledne, když byl děda zrovna zase v nemocnici a já byla doma sama, protože bábi byla ještě v práci, šla jsem si pro něco přez celý byt. Když jsem procházela kolem vchodových dveří, tak jsem se u nich z ničeho nic zastavila. Jen tak jsem tam stála, už ani nevím jak dlouho a věděla jsem, že děda právě umřel. Možná automaticky jsem bezmyšlenkovitě šla do kuchyně a podívala se na hodiny - bylo půl druhé. Asi po hodině přišla ubrečená babička se zprávou, že děda v tu dobu zemřel...

A i teď, když je mi 22 a uběhlo od té doby už hodně let, mám před sebou ten den, jako by se stal včera. A myslím, že mi tak v paměti zůstane už napořád, takové zážitky se jen tak nezapomínají...

Vydáno: 14. 2. 2008

Přečetlo: 2168 čtenářů

Autor (vložil): Janis6

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ vím kdy

2. 04. 2008 9:59

ivannka

¤ Hasič

19. 02. 2008 14:21

Jakub

¤ čas 13.30

16. 02. 2008 18:31

bubaku

Číst komentáře