Vaše příběhy

Kdy? byly mé sestře asi tak tři roky,tak si také s "někým" povídala.Kdy? jsme se jí zeptali,s kým si povídá,tak řekla,?e s ma?o?kou.A kdy? sme se jí zeptali,kdo to je,tak řekla,?e to je její kamarádka.Takové povídání trvalo tu?ím něco přes rok a pak ustávalo,a? nakonec přestalo.Je tedy mo?né,?e malé děti mají mo?nost vidět věci,které my dospělí nemáme mo?nost vidět.

Kdy? jsem byl malý kluk (10 let), umřel mi děda. Stra?ně hodný člověk a skvělý dědeček. Moc mě to sebralo a já probrečel nejednu noc. Často jsem na něj myslel a poprvé začal uva?ovat o smrti, jako o něčem stra?ném a opravdu jsem se začal "umírání" bát. Asi tak po dvou měsících jsem s rodiči jel za babičkou na náv?těvu, vzhledem k tomu, ?e byly prázdniny přemluvil jsem rodiče a zůstal u babičky. Hned první noc jsem měl intenzivní pocit, ?e je se mnou děda v místnosti. Pamatuji si, ?e mě to hrozně děsilo a já zbaběle utekl do postele k babičce. Během týdne, který jsem tam strávil se mi zdály sny jen o dědovi. V?dy byly takové zvlá?tní. Hrál si se mnou, chodil se mnou na ryby (jako dřív) a stále dokola mi opakoval, jak moc je ??astný a spokojený. Poslední večer jsem seděl před domem na lvičce (oblíbené dědovo místo), kdy? jsem pocítil, jakoby si vedle mě někdo sedl. Nedoká?u to popsat, ale pamatuji si ten pocit do dne?ních dnů. Du?í se mi rozlilo naprosto neskutečné teplo. Cítil jsem klid, ?těstí a silný pocit lásky. Trvalo to jen několik sekund, ale ten pocit se nedá zapomenout. Od tohoto pobytu jsem se s dědovou smrtí vyrovnal. Dnes je mi 29 let a já si na těch pár dní strávených u babičky po děovo smrti stále pamatuji, jakoby se odehráli včera. Věřím, ?e se se mnou děda při?el rozloučit...

Věřím tomu,nám se stalo něco podobného...Mojí dceři bylo asi rok a půl,kdy? jí zemřel dědeček/můj tchán/V noci začala stra?ně plakat,křičet-my jsme se okam?itě s man?elem probudili,ale co dodnes nedoká?u pochopit je to,?e jsme seděli na posteli a báli se nebo co...prostě jsme nebyli schopni jít za dcerou,která pláče!?Po chvilce v?e ustalo a kdy? jsme tam při?li,tak nám řekla,?e viděla dědu v takové mlze a ?e měl klobouk a mával jí...nevěděla,?e děda zemřel.Dodnes -je jí 26 let- si sen ?ivě pamatuje!Myslím,?e děda při?el jen za ní a nechtěl tam nikoho jinýho..V dne?ní době"chodí" děda za mnou ve snech a vět?inou mě nebo nás před něčím varuje.

Moje sestřenka má dvojčata,dnes u? 4letý,tenkrát jim bylo pár měsíců,kdy? le?eli na gauči,oba otáčeli hlavičku do jednoho místa,do rohu na stropě,hrozně se ?klebili a házeli ručičkama,vůbec nevnímali,kdy? jim jejich maminka něco říkala,ta z toho byla celá pryč,kdyby jedno,tak si člověk řekne,?e se prostě někam dívá,ale obě najednou,zvlá?tní.Popadla je a honem odnesla pryč,byla docela vydě?ená.Tak?e je to určitě mo?né,děti vnímají věci jinak ne? dospělí.

Krásný příběh.

Já myslím, ?e to bylo od dědečka moc hezké, i kdy? přiznávám, trochu děsivé! A je hrozně zajímavý, ?e při?la i babička. Asi chtěla svou vnučku poznat, kdy? to nestihla za ?ivota a tak ji děda vzal sebou.

Ber to i s té lep?í stránky...aspoň se nenudila.

Jak si napsala děti mají vět?í schopnost vnímat jinou energii ne? dospělí.Pro ní to bylo asi hezké,kdy? to tak popisuje?.Dědeček zřejmě ne? ode?el tak si ji chtěl u?ít. Mo?ná,?e ani neodcházejí dokud je máme silně v srdci. Nebo se odtud uvolní pokud na ně myslíme. Nevím. troufám si tvrdit,?e při?el i za tebou se podívat.Ale někdo to necítí.Nebo jak to mám říct. A tvoje dcera jako dítě měla natolik vyvinutý smysl pro tu energii,?e si snima i povídala a hrála. Je to pro normálně uva?ujícího člověka slo?ité. Ani se nedívím já bych byl taky v ?oku. Pokud si přečte? star?í příběh na těchto stránkách - nevím u? název ,tak tam matka popisuje zá?itek své dcery a ten byl děsivý.Holka se ?la v noci napít a stalo se jí,?e za ní někdo sípal nebo na ní mluvil a myslím si ?e to vůbec nebylo přijemné pro ni ani rodiče.Tak?e takové věci se dějí. A jak to říkám v jiných příspěvcích je něco mezi nebem a zemí..... Ahoj

Taky se mi něco podobného stalo..a tak nějak uvnitř sebe chci věřit tomu ?e existuje ?ivot po ?ivotě..:-(

nejspí? je?tě smrt tak vá?ne nebrala a dedu hodně chtěla tak mo?ná při?el