Vaše příběhy

ja myslim,ze bys uz nemela tatu radeji rusit,on uz je dost dlouho pryc a ted uz ma svoje dalsi poslani.
Ja mam oba rodice pryc ,mamka letos 8let a otec 9let.Kdyz byli cerstve pryc,tak jsem se s nima dost casto vidavala ve spani,astralne,ale pak mi dali na jevo ze musi dal.Asi po roce kazdy odchazi jinam.Oba me to rikali.A abych nebyla tak moc z toho smutna,protoze mi porat chybeli,tak mi dali poznat,ze mam okolo sebe sveho ochrance,ktery me je nahradi.Takze rodice,kdyz chteji sami se ozvat,tak jsem rada a vim,ze mi chteji neco duleziteho zdelit a nebo jen tak abychom se s polu videli.Ale ten muj ochrance je porat okolo me a ja ho pocituju.
Podle me otce nevolej a radeji si vsimej ze mas taky sveho ochrance,muzes ho zadat o rozumnou pomoc a verim,ze kdyz to bude mozne,tak ti pomuze.

te´d to trochu zlehčím, jestli ona už ho nechtěla vzít dál. Ale on se nedal, že tu má ještě co dělat s tebou..:-)

krásně napsané.........jen mi furt vrtá hlavou,co ta smrtka za ním co stála?to bylo jen jednou...

Vetsina otcu by slo pro svou dcerku i do pekla ;-)

že ti chce nahradit to, co nemohl za fyzického života.:-)

JJ ted už tomu rozumím.Taky se tomu divím že je to dlouho co se tu ukazakuje a cítim ho.Ale jak už sem psala v příběhu,ted až v posledních třech měsících sem často chodí.Jinak od svadby sem chodil málo,jakoby jen na skok zkontrovat nás a podívat( jednou třeba za půl roku) a ted až se tu drží opět dlouho,jak mi je hrozně.

tak to jo. Já to myslela tak, že když zesnulí nereagují na to, jak třeba rodina hospodaří, zda někdo má peníze nebo je nezaměstnaný, ale právě na city a pocity, takže to, že jsi smutná, to cítit mohou a asi tě fakt přišel podpořit. Ale je netypické, že je u tebe tak dlouho, většinou jejich duše odcházejí dál a návštěvy řídnou a přicházejí třeba právě jen varovat apod. Tak jsem to myslela. Jako že nejsou běžně "nadosah".

V jakých vztazích,nerozumim?Je tu přítomen často když se cítim špatně,já ho tu nedržím....a jsem ráda že vim že stojí při mě.

myslím, že spíš chce mít jasno ve vztazích, on nemůže zasahovat do toho, jak si povedete. mně se třeba táta zjevil ve snu a naléhavě mě někam táhl, když v tu dobu byl starší syn v nebezpečí. Takže přišel varovat. Ale aby tam byl tak často přítomen, to by neměl, neměli bychom tu nikoho svými potřebami zdržovat, už má svůj svět....

S oběmi souhlásím,asi jsem nejspíš neodpustila sama sobě úplně,jen z části a synovi už je pět a půl a říkal jednou ,že viděl jak někdo otevírá dveře,a ani já ani manžel jsme to nebyli.Cítim, že od doby co se mi zdál sen, že táta odjíždí(před 14 dny), tak chodí ve směs ,když je manžel doma. Řekla jsem mu že si přeju aby měl klid a že jsem mu vděčná že nás hlídá ,at přijde kdykoliv kdy bude chtít,jak sem psala on ví ,že já z těchto věcí mám strach né z něho ,ale je prostě už astrální bytost.A co ta smrtka za ním co stála?City,lásku,vděčnost už jsem mu projevila několikrát ,ale vlastně na jednu stranu si přeju aby ten klid měl ,ale na druhou stranu se bojim ,že už nikdy nepřijde,že nás nebude už nikdy hlídat.....čeká na to až se nám bude dařit lépe?

Hezky napsane..
A nemyslim si zes udelala neco spatne..a tatka vi ze si ho mela rada..vi ze se na nej nezlobis..ale neco ho trapi a tak nejak z toho citim ze ten komu bys mela odpustit jsi Ty sama.. ;-)

mnohé z toho, co jsi popsala, znám i já, děje se mi to samé. klepání přes zeď v našem bytě nebo i na dveře mezi místnostimi, kde nikdo nemůže být, zapínající se elektronika apod. Mnohé se stalo krátce po tátově smrti, ale stává se občas i teď, takže si nejsem někdy jistá, zda je to táta nebo zesnulý manžel. Většinou ale táta, ten klepe a různě upozorňuje mne, třeba otvírá dveře. když je to manžel, ten chodí spíš za synem, takže já tvrdě spím a slyší to jen syn. když je to na mne, tak zase naopak syn neslyší nic, ale mne to vzbudí. Takže toto se děje. Strach je zbytečný, táta tě má rád, je te´d tak trochu vaším strážným andělem. Nijak ho nezadržuj, on přijde, když bude moci. A časem třeba odejde navždy dál a bude se vracet míň a míň a nebo vůbec. To nech na něm. Bylo by fajn, kdybys mu poděkovala, až ho u sebe ucítíš, projevila mu své city, lásku, vděčnost a rozloučila se s ním. To by mu pomohlo ke klidu. Nedořešené a nevyřčené věci by se měly uzavřít. Tak to vnímám já.