Vaše příběhy

zvířata maj stejnou duši jako lidé, tedy i stejné ochránce, jejich smrt je stejná jako u lidí a stejně dlouho zůstávají po smrti u nás, tedy 4 dny

jo je to tak,kdyz clovek zije dlouha leta se zviraty,tak pak jak to zviratko odejde,tak jsou ty stejne priznaky jako kdyz odejde clovek.Jejich druhe telo je nejakou dobu okolo a pak jde dal,a my se s nima sejdeme jakmile se tam dostanem.Otazka je,kdo jim rekne kam maji jit?My treba mame sveho ochrance,ale co ty zvirata,ze?Oni maji taky,nebo je odvadi nekdo z nasi rodiny co uz je tam.

Vždy, když někomu zemře nějaké zvíře, je to velice smutné. Kdo nezažil, nepochopí. Nám před rokem zemřela kočka, kterou jsme měli 14 let, zřejmě stářím. Zemřela doma, v pokoji na gauči v matčině pokoji, kde ráda polehávala. Asi týden nežrala, byli jsme s ní u veterináře, ten nic nejzistil. Když jsme se vrátili od veterináře, tak jsme ji položili na gauč, na její oblíbené místo. Ráno ještě žila, trochu pomňoukávala, pak se začala klepat a byl konec. Krátce po její smrti mi matka říkala, že v noci slýchává její kroky po pokoji, dokonce prý i cítila tlak na peřině, jako by si k ní kočka chtěla lehnout, tak se probudila a nikde nic. Po nějaké době tyto vjemy přestaly. Jestli je to jen reakce mozku nebo se zvířata s námi chodí rozloučit to se zřejmě nikdo není schopen s určitostí potvrdit. Teď máme dvě nové kočky, ale ta zemřelá s námi zůstává pořád, i když jen ve vzpomínkách.

jasne,tvuj pejsek se s tebou rozloucil,to je jasne,ja jsem taky zazila neco podobnyho s moji vlcici,kdyz mi odesla pred asi trema rokama,a aji s kockou,tu jsem taky nejakou dobu citila okolo sebe.Verim,ze na nas tito milacci cekaji na druhym brehu.Protoze maji taky dusi.Ted me jeste ceka bolavy odchod s mamcinym ratlikem,mam ji sest let a mamka ji mela taky sest let,uz spatne chodi,no to zase bude....ja jsem hrozna mekota,neumim se s tim normalne vyrovnat a breecim jak blba.