Vaše příběhy

může to být shoda okolností nebo to jak tě soused vystrašil mohl být jen velice živý sen kolikrát si myslíš že si vzhůru i dyž nejsi

ráno mi sice bylo všelijak, ale zapudila jsem to v sobě. Mám "od přírody" nadělený optimismus- a to tutově dělá hodně. Přirozeně, jsem nad tím přemýšlela a napadalo mě ledacos, včetně toho, že mám nějakého svého "anděla strážného", nebo jen "strážného"? :-) Není podstatné, jak to pojmenuju, ale že to funguje. Včera mi něco nevyšlo, po hodně dlouhé době jsem do noci bulila-chtěla jsem někomu pomoc, ale lidská blbost tomu zabránila, byla to bezmoc a smutek. Napadlo mě se na svého ochránce obrátit, abych se už netrápila cizí lhostejností a nabubřelostí. Skutečně jsem pak rychle usnula a přišel hodně zajímavý a optimistický sen. Ráno jsem nad ním ještě přemýšlela, pamatovala jsem si ho, ale teď už vím úplně kulový :-).Hodně jsem odbočila, tak snad jen, že není špatné věřit někdy i věcem mezi nebem a zemí.:-)

Ze strany tvého zesnulého manžela to vidím jako velikou zlost, že jsi si dovolila od něho odpoutat. Možná ten dům byl to poslední přes co tě mohl ovládat a také díky starostem co jsi s tím domem a všema věcma měla i týrat.

já myslím, že ani nemám mu co odpoštět, nezůstalo ve mně nic negativního, i když to s ním lehký nebylo :-). Doufám, že už dál je-kvůli němu i kvůli nám. A díky.:-)

holka,mas strasny osud,preji ti,aby jsi uz mela klidny zivot a aby tvuj manzel nasel klid.
Nemyslis,ale ze by po tobe chtel odpusteni?Treba proto nemuze dal...co vime...ze?

něco bylo asi nevyřčeno, nějaké tajemství si možná odnesl s sebou. Poslední "blbý sen" jsem měla loni a i ten až po delší pauze. Doma jsem se snažila "vyčistit" místnosti a zapálila párkrát za něj svíčku a v myšlenkách mu vysvětlila důvody, proč jsem to udělat musela. Tak snad už bude klid. Víte, to byly takové sny, že se zničehonic vrátil domů, byl nahněvaný, že jsem dům prodala a říkal: "tak ty sis holčičko myslela že jsem mrtvý, ale to není pravda a tohle všechno, cos provedla je neplatné a vše bude při starém". Přitom dědictví se táhlo neskutečných 4 a půl roku, pomáhali mi přežít naši, táhla jsem ten barák sama a ještě musela uhradit nějaké jeho dluhy, o nichž jsem neměla ani tušení. Stálo mě to hodně sil, skončila jsem na antidepresivech a tyhle sny byly po veškeré mé snaze vždycky pěkná ťafka. Ale snad už je to pryč.. Víte v čem mě to ale utvrdilo? On byl takový sběratel všeho, dům plný věcí, s nimiž jsem se musela taky popasovat. Že si do hrobu nic nevezmem, že věci, kromě těch,k nimž máme citovou vazbu jako třeba fotky a knížky či nám dělají velkou radost či vzpomínky, tak prostě věci nejsou nic. Podstatou všeho jsou vztahy. Nás mezi sebou. Nic jiného (kromě zdraví) není tak důležité jako vztahy...

ze uplynulo uz sest let ,to se melo resit uz tenkrat a nekdo ti mel s tim pomoct,je mozne ze tvuj manzel ti neco naznacoval.A jestli to porat pokracuje,ty sny a jeho agresivita v nich,mela bys asi se nim nejak domluvit treba o usmireni,treba nemuze proto odejit,i kdyz v teto dobe,by mel byt uz daleko.Me se rodice i kamaradka a i svagr po roce jejich odchodu ozvali a loucili se semnou ze mam pochopit ze odchazeji dal....tento tvuj manzel mozna pravdepodobne neodesel...

to je taky mozne s tema nezmanyma mistnostima,ze to neco znamena,ze s toho problemu je nejake vychodisko o kterym ona nevi...

když se ti zdálo o těch utajených místnostech, že to může být jenom symbol - něco, co zůstalo jakoby utajené možná i kolem té restituce, jestli je to vůbec možné (ale co?)no ale rozhodně si nic nevyčítej, tu situaci jsi prodejem řešit musela podle toho jak to popisuješ, prostě už je to pryč, tak se už tím zbytečně netrap :o)

Ještě má totéž s tím, že mě honí blíže neupřesnění nepřátelé, já prchnu na vysoké polorozbořené zdi a padám dolů a když se dotknu země a ucítím náraz, probouzím se s pocitem skutečného nárazu. Ta kudla v zádech je ale tak "skutečná".. Jelikož mám haldy jiných-hodně popletených snů, rozlišuju ty obyčejné sny, co jsou výplodem současného chodu mozku a pak ty, co se opakují a jsou pořád stejné. U nich mám silný pocit, že jde o sdělení něčeho..

to je trefa do černého. Manžel by velmi složitá osobnost a jen tak někdo by s ním nevydržel. Přesto jsem ho měla ráda. on byl ke konci v depresích a ještě to srdce, ale odmítal se absolutně léčit, byla to bezvýchodná situace a svým způsobem se dala čekat. Bylo období, kdy jsem už nemohla a chtěla odejít, ale nedovolil to zas kvůli klukovi, vyhrožoval mi i fyzickou likvidací, když to udělám. Špatně se mi o tom píše.

Jo našel jsem to. :-) Nedokážu to ale vysvětlit. Mívám občas něco podobného. Jen to není indián. Ale ty pocity, co popisuješ jsou stejné. A i ta bolest je jak skutečná.

Nebylo kde hledat, leda kutat pod zemí. Ten sen byl zvláštní v tom, že ty místnosti byly vedle stávajících místností, což je v reálu nesmysl.

To bylo v pořadí všech příběhů dohromady, ale už jsem to našla. Je to v Minulých životech na straně č.2 nahoře.:-)

a to byl tak velky dum,ze by bylo mozne aby tam byly nejake mistnosti o kterych treba nevite?To znamena,ze to musel byt pekne stary dum...
Je videt,ze sis pekne uzila okolo toho dedictvi problemu.Kdyz nekdo zemre ktery ma nejaky majetek,pribuzni se hned ozvou,je to spinavost,kdyz toto delaji kdyz po cely zivot toho cloveka ani nevidavali.
Ja ti nevim,jestli tvuj manzel by to delal,aby se ti za to mstil,ze jsi dum musela prodat,byl takovy za zivota?Jak se k tobe choval behem vseho spolecnehi zivota?Myslim,ze na jinym svete majetky nikoho uz nezajimaji a spis se divaji na nas svet jinak,spravedlive az na ty co zustali tady z chamtivosti...

Jo jakmile se jedná o prachy, jsou lidi jak hyjeny. Zkoušeli jste hledat? (myslím tu místnost)

Na dvacáté stránce u čeho?? :-)))) Já totiž hrozně nerad čtu a nechce se mi to pročítat tady celé.

Bylo to až někde dál dobře po dvacátý stránce, přesně nevím..

bylo mu 52 let, byl o deset let starší. A ano, zdával se mi do nedávna se opakující sen, ale moc hezký bohužel nebyl. V hlavní roli byl náš-tedy původně jeho dům. Na tom domu manželovi strašně záleželo-poctivej prvorepublikovej barák. V restituci ho dostal v horším stavu po předcích a ještě s nájemníkem (měli je tam násilně nastěhované počátkem šedesátých let, jeho rodině zbyly dvě místnosti). Vím, že by radši jedl kořínky, než prodal barák, bral to jako povinnost vůči předkům se o něj postarat. Když zemřel, byli jsme 4 dědicové, z toho jedna dcera z předešlého manželství. Jak už to bývá, dokud žil, neozvala se mu, ale dědit chtěla hned a hodně, byly s ní problémy a dům se kvůli rozdělení majetku prostě prodat musel. mMc mě to mrzelo, ale neměla jsem na vybranou. A od té doby se mi ve snech manžel zjevuje a říká mi, že je vše neplatné a musí se vrátit do původního stavu. Hází mi v tom snu klacky pod nohy, probouzím se zpocená. A to i přesto, že vše už proběhlo a my bydlíme spokojeně jinde. Ani bych se nedivila, kdyby v tom domě "strašil".:-) Prostě nesouhlasí ani tam, kde te´d je. A ještě jedna zajímavost. Krátce po jeho smrti se mi vícekrát zdál sen, že v domě je tajný vchod a tajné místnosti. Co je ale opravdu udivující je, že se ten sen zdál i mému malému synkovi a dokonce ve stejnou noc..

Snažil jsem se najít ty sny, co o nich píšeš, ale našel jsem jen dva příběhy od Tebe.

ja taky porat uvazuju o tom jak se tyto informace co se maji stat nebo se stali jak se nam dostavaji do maseho mysleni a nebo kdo je tam posila.je to vecna otazka na kterou dostanem zcela urcite odpoved az sami prekrocime na druhy breh.
Jen jedno je jiste,ze nas zivot je nesmrtelny a to me uklidnuje.

taky me s toho zaveru prebehl mraz po zadech,je to bolavy konec.Muzu se zeptat,kolik bylo manzelovi roku,ze te tak brzo opustil?
Nezdalo se ti nikdy o nem po jeho odchodu?Treba by ti chtel rict o jeho existenci,tak jako se mi ozyvaji rodice.
Ja mam rodice taky pryc asi tech 6-7let,ted uz se tak neozyvaji,ale z pocatku to bylo casto.

já mám ten jeden sen připsaný v komentáři ke staršímu příběhu :-). Někdo tam psal, jak jako dívka byl zabit indiánem, no a mně se stalo něco podobného. Bylo to do detailů, živé, probouzela jsem se s "kudlou v zádech" prohnutá a zdálo se mi to velmi často po řadu let v dětství a dospívání. Pak už ne. Taky mám panický strach u udušení, jak třeba pod vodou (nemohla bych být potápěčem, tak se strašně děsím, když mě někdo z legrace by´t jen přiloží polštář na obličej. Je to tak intenzivní, že mě vždy napadne, že jsem tak musela někdy skončit...

Dano P. a mississippi, děkuji za účast. Je to už přes šest let, jsem " z toho venku". Silná být musím, klukovi je teď jedenáct a visí od té doby na mně až moc, je úzkostlivý. Jinak jsme docela v pohodě. Ty sny jsem taky napsala do rubriky Sny a realita.

Zkus napsat víc o těch snech, co si o nich myslíš, že jsou útržky z minulých životů.
Ten příběh je zajímavý, ale je mi líto toho smutného konce. :-(
Buď silná ....

opravdu zajímavé prožitky, věřím. Škoda, že ten poslední je tak smutný ...