Vaše příběhy

I já jsem za?ila něco podobného.Před pěti lety jsem byla v práci, na noční slu?bě.Asi ve čtvrt na deset se mě udělalo hrozně zle a roztřásla mě zima.Kolegyně mě zabalila do dvou dek a nalívala horkým čajem.nic nepomohlo.Po 10 minutách to samo pře?lo.Druhý den jsem zjistila, ?e přesně v tu dobu, se oběsil můj man?el...

jednou kdy? jsem je?tě bydlela u rodičů a nepohodla jsem se z otcem,tak jak se říká sbalila jsem si pár ?vestek a ode?la z domu.Pár dnů jsem nebyla doma a velmi mne to trápilo a? jeden den v práci jsem chtěla otci zatelefonovat,zvedla jsem skuchátko ?e vytočím číslo a zničeho nic se ozval otcův hlas abych při?la domů,zrovna ve stejnou chvíli taky vytočil číslo a ani? by telefon zazvonil já ho zvedla s tím ?e mu zavolám.Byl to přenos my?lenek.

Poprvé je to hodně nepříjemná zku?enost. Věřte, ?e to mo?ná za?ijete je?tě párkrát, i kdy? u? nepůjde o tak damtickou událost. ?eny jsou obecně velmi vnímavé. Jednou přijdete sama na to, co máte v takový den dělat. Není to moc slo?ité, ale člověku se do toho nechce.

A pak se ten blbej pocit ztratil...zůstal u? jen smutek.Drsnej příběh u? ráno ste to tu?ila.

tak tohle bych nechtěla za?ít ani v tom nejdivočej?ím snu, plně Vás chápu, člověk neví co se děje , my?lenky se mu honí v hlavě , rád by něco udělal ale nejde to. U Va?eho tatínka to byl zřejmě osud, byla tady snaha pomoci z Va?í strany, ale jak jste mohla, kdy? jste nevěděla komu a proč, a zrejmě ikdy? to ukazovalo na Va?eho tatínka, měla jste být asi okolnostmi odvedena, aby se mohl svůj záměr vykonat.Hlavně se z ničeho neobviňujte a modlete se za něho, aby se mu ulevilo a v my?lenkách mu řekněte , ?e ho máte stejně ráda, ikdy? zcela nechápete proč to udělal. Je to tě?ké, ale časem to půjde.Pomů?e mu to.

Kdy? jsem jednou byla u důle?ité zkou?ky, měla jsem pocit, ?e se mi to nepovedlo, ?la jsem zklamaně domů a celou cestu si říkala,jak je to stra?ný a byla jsem neuvěřitelně ne??astná, ve vzdálenosti cca 150 km maminka ve stejnou chvíli věděla zcela přesně co pro?ívám, později jsme se o tom bavily a podobnost byla udivující. Stejně tak můj syn kdy? dělal přijímačky na V? ,věděla jsem cca ve 14 h odpoledne jaké má otázky , co odpovídá, jak mu to jde a ?e je přijatý na obor který si vybral.Kdy? při?el kluk domů táta ho bombardoval otázkami jak to ?lo a pod. Vzala jsem ho stranou a? kluka nechá a v?e mu vylíčila, na 100 % to sedělo.Resumé pro mě : mezi dětmi a rodiči zejména je něco jako telepatie my?lenek, funguje na dosti velkou vzdálenost , viz moje zku?enost, nebo? u mého syna jsme byli od sebe 100 km daleko a přesto jsem věděla jasně co se děje.Vá? táta na Vás v poslední chvíli prostě myslel a loučil se s Vámi, tak bych to chápala já v porovnání s tím mým pro?itkem. Ono toti? lidské vědomí má energii a to ?e jste se cítila ?patně je důsledek krize kterou pro?íval Vá? táta před smrtí. Opravdu se jeho smutek mohl přenést na Vás, skoro se mi chce říci ?e jste mohla cítit toté? co on ne? ode?el.

?jů, opravdu zajímavej příběh. Je mi líto tvého tatínka a myslím, ?e by to mohlo být něco jako propojení mezi rodičem na dítětem. Stává se to