• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zamyšlení -

    Pro každého člověka je nezbytné probuzení vnitřního života, jinak zůstane pouhou skořápkou. Co však je vnitřní život? Jak se projevuje?

    Tento skrytý klenot se projevuje spontánním působením. Udržuje v člověku nashromážděnou vnitřní sílu, která by se jinak spotřebovala jednostranným úsilím. Tato síla se v člověku neustále obnovuje a protože nenaráží na žádný odpor, je člověk vždy schopen vykonat to, čeho je právě třeba v daném okamžiku.

    Kdo takovým vnitřním životem žije, je jako malé dítě, které bezelstně, ale jistě čelí i těm největším nebezpečím. Přestojí i největší námahu, aniž se unaví.

    Kdo žije vnitřním životem, postrádá egoismus a není nic, co by si pro sebe vyžadoval. S každým se stýká na jeho půdě. Vnitřní život nic nekoná a není nic, co by zůstalo nevykonáno. Tím, že se uvolňuje, že se vypřahuje, tím do sebe nechá vtékat a sebou protékat Světlo.Bez omezení se rozvíjí. Z pohledu okolí se to projevuje takto:

    Člověk se drží zpátky, zůstává vespod, stačí sám sobě, je pokorný, prostý a skromný. Tato domnělá slabost a měkkost je pravou silou, protože je vlastností všeho života. Tato zdrženlivost a skromnost omezuje vnější vystupování - to pak šetří čas a sílu. Kdo pěstuje omezení, nepotřebuje zbytečně plýtvat časem a silou. Proto má vždy čas a sílu k dispozici a může se také v pravý čas věnovat vyřízení svých záležitostí, dokud ještě zárodky událostí nevstoupily do stadia projevu. Působí na to, co se ještě nezačalo projevovat. Takto je člověk proniknut silami utajeného života. Je povolaný.

    Jeho konání je naplněno tím, co zakouší v hlubinách svého nadvědomí. Povolaný má právě proto, že žije v jednotě se Smyslem světa moc svět utvářet.

    Všechno zlo pochází ze zneužívání rozumu. Znalost jmen přináší představy věcí, které neexistují. Tím se probouzejí žádosti. S nimi ruku v ruce jde spor o tyto věci, krádež, lup, vražda. Fantazie, vzniklá z rozumu, je příčinou lidského pobláznění: barvy, tóny, kořeněná jídla, hry, velkoleposti. Všechno toto oslnění odvádí lidská srdce od skutečnosti a tak probouzí blud a sobectví.

    Nejhorší je pak morální tlak. Morálka vzkvétá hlavně v dobách úpadku. Když přirozené a dobrotivé chování lidí přestalo být něčím zcela samozřejmým, pak se objevuje morálka. Morálka je stejně jako "kultura" úpadkovým jevem, odchýlením se od pravého, samozřejmého života. Morálka dělá z člověka nepřirozeného a vyumělkovaného tvora. Člověk je podepřen a stojí na špičkách. Toto však není cesta vpřed. Čím větší se stává sebevědomí takového člověka, tím odpornějším se stává svým pokrytectvím.

    Pro většinu lidí je morálka jen prostředkem k tomu, aby zářili v blahém pocitu vlastního lesku.

    Věda stále více vychází vně do světa, hledá, pátrá a kupí fakta. Jestliže ale máme dosáhnout poznání, musíme jít hlouběji a dovnitř, do nitra až dospějeme k bodu jednoty, kde se jednotlivá osobnost stýká s kosmickou veškerostí. Tak povedeme svůj život jako osobnost, ale to osobní, maska já, nás již nebude klamat.

    V řeči se vnitřní život projevuje v tom, že slova nevyjadřují věci, ale procesy. Slova nejsou něco prázdného a ztrnulého, ale jsou živá a pohybující se. Mluvit je třeba tak, aby řeč vyjadřovala děj, který právě probíhá, tedy aby postihovala přítomnost.

    Takto hovoří starobylá taoistická filozofie a kolik je v ní života a pravdy, která byla potvrzena! Moc a síla jsou pojmy o nichž se neustále diskutuje ve všech možných souvislostech. Ale jaká je jejich skutečná podstata?

    Skutečně získaná síla se projevuje jako realizace pravdy v životě. Je to síla, která se podobá léčivé síle rostliny. Dosáhnout této síly je možno pouze nekonáním. Je to vlastně nenucení, nevměšování se. Pokroku nelze dosáhnout cvičením, technikami, sebezdokonalováním. Ovládání těla a mysli nesmí být egocentrické. Snaha kontrolovat svou mysl a životní pochody násilím nemůže být úspěšná. Největší síla je vlastní těm, kdo o ni neusilují. Kdo se třese o život, ničí se. Kdo se nesouží starostmi, byť zůstává vážný, plyne životem bez tření. Kdo si nežádá, dostává. Ryzí a podivuhodný klid vyplývá z toho, že jsme připraveni dělat beze studu to přirozené. Kde se stud objevuje, tam se děje něco nepřirozeného, protože pravý stud je měřítkem duchovní hodnoty člověka. Jsme tak mnohem kultivovanější než ti, kdo žijí přísně podle pravidel. Vždy se snažíme něco vynutit, když nechápeme, že to nejde.

    Řád a harmonie přírody jsou nevynucené. Všechna cvičení musí být prosta cíle egocentrického sebezdokonalení.

    Nejde o to uchopit skutečnost silou vůle, ale pozorně sledovat její proudění. Je to tiché sledování úžasného proudu světla, od něhož se vůbec nelze oddělit.

    Krok za krokem objevujme svůj vnitřní život /našeho největšího pomocníka/ a síla potřebná k realizaci toho, co chceme, se dostaví samovolně a přirozeně...


    "Mám-li jen trošku poznání, abych kráčel ve shodě s velkou Cestou, nemusím se ničeho bát, vyhýbám-li se oklikám. Neboť velká Cesta je rovná a bezpečná. Ale lidé milují cesty postranní. Jejich dvůr je pěkný a čistý, ale pole jsou ponechána na pospas pleveli a sýpky zejí prázdnotou. Oblékají se do přepychových šatů a nosí ostré dýky, přecpávají se jídlem a pitím, mají více než mohou potřebovat.

To jsou hýřivé cesty lupičství, nikoli velká Cesta."

Tao Te Ting

autor: weissbach