Články

Používáš slůvko MUSÍM . Musím to mít, to je špatné. Ale chtěl bych to? Co je na tom špatného? Proč něco nechtít? Proč trávit život meditacema, když je kolem tolik krásy? Stačí jen vynechat slůvko MUSÍM. Všiměte si , jak často lidé to slůvko používají. MUSÍM !!!! Prdlajs MUSÍM !!!! Kolikrát si člověk řekne MUSÍM do práce. MUSÍM už jít. MUSÍM to a tamto. NEMUSÍM !! NEMUSÍM a když NEMUSÍM jsem SVOBODNÝ !!!!
Je tu jen jedno MUSÍM , ale to je nevyhnutelné to se MUSÍ. Nebo ne??

poselství Lao C je jistě zajímavé, ovšem do skutečného života v dnešní době se spíše hodí učení jiného C a to kniha Vojenská strategie rodiny Sun :-) Je to smutné, ale je to tak.

Ano presne tak, je rozdiel tesit sa z "ticha", teda z nenapadnych malickosti, ale to je prave aj to, ze si kupis tie topanky aj ked ich nepotrebujes, ale urobis si radost. Niekto ale zhromazduje veci jak by som povedala "na jeden vecer", to ale neni ono. Ja myslim, ze nie kazdy sa vie tesit z nieco. Navyse vies jak sa to hovori, najlepsie veci, co ma stretli v zivote neboli veci :-). Ja viem jak to myslis.

s tím já taky souhlasím. Ego je nedílná součást lidských bytostí, je to tak dané. A určitě máme právo si udělat život pěknější a milejší, když si pořídíme něco, z čeho máme radost nebo tu radost uděláme někomu jinému dárečkem, to se přece vůbec nevylučuje. Spíše asi je mi líto (nevím proč) lidí, kteří shromažďují opravdu velké majetky a při tom úsilí si jich zapomínají či nemají možnost užít? Ale možná i to patří k jejich výbavě, kterou si na tento svět přinesli? A ne všichni tomu podlehnou, proč? Teď nemyslím ty, kteří k tomu nemají správné schopnosti, ale třebas pochopili, že pro ně je smysl života jinde? Věřím v inkarnace, domnívám se, že duše si s tělem předem vybere kým bude, je to ta těžká cesta, kterou musí procházet ?
Apropos, Luisa Muratori ve videu, které tu zveřejnil Peter říká, že ego je virus... taky zajímavý pohled, hm ... :o)

No ja zas nesuhlasim ani s opacnym extremom. Zivot na Zemi ma hmotnu podobu a zijeme vo fyzickom tele, premrhat ho hladanim alebo zbavovanim sa svojho ega je jednak podla mna nasilne, pretoze to nieje prirodzene a za druhe si myslim, ze je to zlyhanie jednotlivca, co sa tyka chapania zivota.

Budhu, Jezisa nechajme na pokoji, narodili sa sem uz taki (aj ked budha na to prisiel az neskor, ale mal to v sebe davno), ale to su ludia, ktori sa narodili a vedeli. Napodobovanie ich nieje nic ine, len strach zo zivota a este si tito strachopudi myslia, ze su lepsi nez ostatni, ked sa zbavuju ega, ze je to nieco vynimocne. Pazravost je na ludoch nepekna vlastnost, ale ja som napriklad rada, ze mam potrebu urobit si radost a napriklad si kupit topanky. A obcas ich az tak akutne nepotrebujem. Ale je to ludska vlastnost a ja fandim ludom.

To ale neznamena, ze si clovek nemoze nic vazit a ist aj svojou duchovnou cestou v spolocnosti ega, ktore k cloveku patri. Mne to pride skor nevyzretost si precitat par knih o par osvietenych a potom hovorit, jake vsetci mame ego. Nech hlavne nikto nepoucuje ostatnych a kupi si svoje topanky, z ktorych bude mat dalsi rok roztomilu radost. A kupte si aj to, co nepotrebujete akutne, od toho su darceky. Ked si toho vazite, tak sa z Vas nemoze stat ignorantsky chamtivec. Takze suhlas s Ivetou. Chamtivost ma problem, clovek s egom "nikoliv".

"...kdo je náš vzor v duchovním růstu? Ježíš,dalajláma,budha atd?"
Myslím, že je to úplně jedno, z mého pohledu se jedná o osoby, o nich se ví, že byly a jsou v tomto směru duchovním naprosto jisté autority, máme k nim respekt, oni svým jednáním nám ostatním pořád tu cestu ukazují.
Co se týká hmotných statků, ty patří k našemu hmotnému tělu, provázejí nás přirozeně. Duše je nepotřebuje, ta má (snad?) stravu z jiných úrovní? Asi je spíše důležité uvědomění si skutečnosti, že nepotřebujeme příliš mnoho věcí, těch opravdu důležitých co potřebujem k dennímu životu je fakt strašně málo... :o)

vím,že se shodujeme v mnoha věcech....a máš pravdu s tou pitvou :-))
Přeji krásný večer jů

Kolegyňko, shodujeme se ve velice mnoha věcech - pouze to neumíme správně vyjádřit svými trefnými slovy. Vše je zapotřebí vnímat globálně srdcem. A jakmile se něco začne pitvat a rozkládat "na atomy", tak se dopracováváme jen k tomu, že se nám ten pojem ztrácí a mizí v dáli, aniž bychom jej vlastně uchopili. Přeji hezký den. Zbyněk P.

Já se například štítím pavouků ale neznamená to to že bych je s libostí zabíjela nebo neměla ráda ale nikdy nevíš kdy tě situace donutí ho zabít...asi tak :-)
Člověk jest Bůh sám...tak jsem ráda,že jsme se aspoň na tomto shodli :-)

Kolegyňko, budete-li bráti pomoc někomu konkrétnímu (třeba svého manžela, milence, rodiče, příbuzné, aj.), pak to může "zavánět" opět egoismem. Totéž platí i u zvířat. Milujete-li některé, a jiné nikolvě, pak je zde opět "závan ega". Člověk je vše !! Je přírodou, je vesmírem, je živlama, jest láskou, atd.... Není možné rozlišovat, a vybírat si jen něco. A to, že v té větě neuvádím nic o povinnostech, tak to jen proto, aby každý na to přišel sám! To, že vykonáváš své povinnosti Tě zcela osvobozuje od přemýšlení nad tím; aby se to bralo jako samozřejmost každého z nás, a né jako něco z donucení!! Ano, máte hlubokou pravdu v tom, že člověk není stroj! Člověk jest Bůh sám!
Co se té výlohy týče, tak za ni si klidně představte cokolivě jiného - byl to jen obyčejný příklad. Přeji hezký den. Zbyněk P.

je náš vzor v duchovním růstu?Ježíš,dalajláma,budha atd?
Když se jich zeptáme jak prožili svůj život tak nám odpoví že duchovně.Ale proč prožít život jen duchovně,dejme tomu v meditaci,v modlení...odpírat si přirozenost,výdobytky dnešní doby atd.
Podle mého přirozenost je ta duchovnost!
Kdyby žil Ježíš v dnešní době,myslíš že by si odpíral tyto "krámy" kdyby nechtěl?Tím chci říct že přirozenost nemá metr,nelze ji vytěsnit.

ten metr vymyslela?
Myslím že záleží na samotném člověku aby si ten metr zvolil sám a né ho jen někde "vyčetl"

já myslela že chápeš jak to celé pojímám a není to o nějaké výloze,mluvím čistě o přirozených touhách a vášní,spontánnosti atd. jako je například touha pro někoho něco udělat,protože ho miluji,mám ráda,o vášni třeba ke zvířatům,o tom že chci vyzkoušet něco nového co ještě neznám..
Ty mluvíš o povinostech vůči jiným ale tady podle mého není o tomto vůbec řeč,v té větě kterou si napsal o tom nebyla řeč.
Člověk není stroj aby vykonával věci,které musí konat...kde je potom jeho svoboda a přirozenost?Proč tedy žije?
Jestli toto považuješ za "ostatní" tak to právěže není na nic!! toto člověka dělá přirozeně šťastným.Takže snad si rozumíme:-)
Toto není rozptylování od duchovní cesty...naopak.
Mimochodem jak může někdo s jistotou tvrdit že ty "Krámy" o kterých píšeš ty jsou na překážku v duchovním růstu?
Kde je nějaký duchovní metr,který měří co je pro člověka důležité a co né?

Kolegyňko, veškeré naše osobní přání, touhy, tužby, chtíče, aj. jsou, jak sama píšete, ovlivněny našim Egem, našim Jájstvím. A proto, aby člověk odstřihl "pupeční šňůru" toho Jájství - Ega, tak proto by to měl řešit tím způsobem, že egu nedá žádnou šanci. Uvedu příklad : ""Půjdete kolem výlohy nějakého obchodu, ukazující sortiment a výrobky, které milujete a po nichž toužíte. Řeknete si, no, když se půjdu jenom podívat, tak se nic tak zlého nestane. Ale ejhle! Sotva se podíváte, tak již z daleka vidíte, že si něco musíte z toho obchodu koupit. A zde již opět začíná působit naše EGO, naše Jájství. Proto je nutné vždy si položit zcela jednoduchou otázku: Musím to mít? Je to potřebné pro můj život?"
Tím chci jenom sdělit to, že člověk by měl vykonávat věci, které musí konat, aby přežil (tedy své povinnosti, i vůči své rodině, či společenství, ve kterém žije), a požadovat jen takové věci, které jsou mu nezbytně nutné. Vše ostatní je na nic. A člověk pouze shromažďuje "krámy", které jej více či méně rozptylují a odlákávají od vlastní duchovní práce. Přeji hezký den. Zbyněk P.

možná si mě špatně pochopil...psala jsem že neotročíš kvůli egu ale kvůli sobě,kvůli Id (Id jak jistě víš je spontánnost,touha,přání,vášeň..) a je nám vlastní tak nač se jí zbavovat a pojímat to jako otročení.
Proč?...jen proto abychom se cítili na té nejvyšší duchovní úrovni?

samozřejmě je to to ego ale proč otročit a zbavovat se tužeb(tak jak to píšeš ty),které nám jsou vlastní od přírody?

a co přesně je to "Já"? Je to tělo který ovládám? Nebo snad to jsou emoce, které vnímám. Či snad myšlenky které tvořím? Nebo všechno dohromady? Jsem myšlenkami, názory a mentálními koncepty, které jsem vytvořil? A pokud ano, tak kdo je ten kdo ovládá tělo, kdo vidí emoce a kdo vidí ty myšlenky a kdo ty myšlenky tvoří?

ty to chceš,ty se budeš cítit šťastně....

když nemusím dělat to co chci přece není povinnost....přání a požadavky? tak těch by se přeci vzdal,páč je nemusí dělat.Takže co by takový člověk tedy dělal?ležel?seděl?

Napsal si tuto větu a tu já rozebírám do důsledku a tak to vidím.Já přeci od začátku mluvím o této větě a ta se samozřejmě týká jen toho přání a požadavků aspoň tak jsem ji pochopila.

Milá kolegyňko, prosím, zapřemýšlejte trochu více o té větě. V žádném případě se nejedná o nějakém pofydérním stavu, při kterém by člověk JEN PŘEŽÍVAL !! Zkuste zapřemýšlet o tom, jaká přání a jiné požadavky člověk má, a porovnejte je s povinnostmi každého z nás!! Děkuji za pochopení. Přeji hezký den. Zbyněk P.

Ano, ego vždy bude naznačovat že ho potřebuji.

Citace: "Ty neotročíš kvůli egu ale kvůli sobě,protože to chceš,je to tvoje svobodné rozhodnutí i za cenu toho..."

Kdo to chce? Kdo je ten kdo se rozhodl, že se bude cítit štastně pouze v případě, že se věci budou dít takovým způsobem jakým si to vymyslel?

Svobodný člověk jest ten, který již nemusí dělat to, co chce!!"
A jak by ten člověk potom fungoval? nedokážu si to představit?
Nejspíš by zase jen přežíval... a to není svoboda.

mluvím o vnitřní svobodě....nelze se naprosto osvobodit od ega.
Vždy (a to je podle mého zákon) ti to ego bude "naznačovat" že ho aspoň minimálně potřebuješ.
Ty neotročíš kvůli egu ale kvůli sobě,protože to chceš,je to tvoje svobodné rozhodnutí i za cenu toho, že to bude aspoň minimálně egoistické pro někoho dalšího.Myslím ,že se to týká jak vnitřní tak vnější svobody.
Je to jako černá a bílá,jako den a tma,jako štěstí a smutek...jako láska a nenávist,nelze to od sebe oddělit je to přirozené člověku a nač se toho zbavovat,snažit se o to?

Není svoboda, jako svoboda. Není možné porovnávat, či srovnávat fyzickou svobodu každého z nás (tedy tu svobodu, kterou většina lidí má na mysli a mýslí tím jen na sebe) se svobodou duchovní. Jak jsem již zde několikráte uváděl, tak si opět dovolím specifikovat duchovní svobodu. Nebo-li: "Svobodný člověk jest ten, který již nemusí dělat to, co chce!!" Takto je to pojato a myšleno v myšlenkách Lao-c. Přeji hezký den. Zbyněk P.

Ten kdo je závislí na svobodě není svobodný. :-) Ani závislost na nezávislosti není svobodná. Myslím, že tento článek se spíše dotýká vnitřní svobody než vnější.
Vnitřní svobodu chápu jako osvobození se od představy falešného ega a osvobození se od jeho požadavků. Prostě, abych nemusel otročit pro uskutečnění tužeb, který si ego vymyslelo. :-)

Jinak článek je to výborný. Potvrzuje mi moje domněnky.

Kdo žije vnitřním životem, postrádá egoismus a není nic, co by si pro sebe vyžadoval....tak s tímto nemuhu souhlasit,právě že je tomu naopak.
Ten kdo žije vnitřním životem tak naopak vyžaduje to nejdůležitější co může být a to je svoboda.Takže takový člověk rozhodně vyžaduje svobodu.
Ego nelze vytěsnit.