Články

- Zamyšlení -

Životní rovnováha
    Rovnováha? Pokud bychom si měli představit rovnováhu v lidské podobě, byl by to člověk v rozpažení. V jedné dlani by měl ukrytou duši a v druhé slitinu z různých materiálů, jež by představovala fyzickou stránku. Zároveň by se tedy vytvořila přímka, vlastně jakýsi základ bytí.

    Také bychom se mohli ptát, proč váhy života musí stát nohama na zemi s hlavou k nebi. Bude to pravděpodobně tím, abychom nezapomněli, odkud jsme přišli. A hlava k nebi by mohla představovat jakýsi přijímač energie, když pomineme skutečnost, že chyběl by nám rozhled a vlastně i nadhled.

    Někdy jsou ovšem váhy, tak říkajíc nevyvážené. Stává se to hlavně ve chvílích, kdy tělo prochází vývojem.

    Vlastně bychom ho mohli obtisknout do mayského kalendáře, který je rozdělen na etapy. Posuny prostě bolí a nikdo se do nich nehrne dobrovolně. Lidský život často připomíná horskou dráhu. A tak jako byl mayský kalendář obětní platformou, tak i my čas od času musíme přinést oběti.

    Většinou se bohužel musíme vzdát něčeho, na čem nám záleží. Ale každý z nás dobře ví, kam vede jeho cesta. Priority jsou priority. Životní etapy jedince nelze přeskakovat, musí se projít od A do Z, protože jinak se etapa neuzavře.

    Spolu s vývojem osobnosti je důležitým faktorem čas. Někdo roste rychle, jiný zase pomalu. Ale rosteme všichni, celý život. Postupem času se naše vnitřní já dostane do fáze, kdy si jasně stanoví, že je potřeba ujasnit si životní cíl. A právě zde se začíná formovat ta pověstná rovnováha. Každý z nás má v sobě mnoho vzpomínek a moudrostí, že by je mohl rozdávat na trhu. Jenže to nelze, a tak je nutné si z nich vzít jen to potřebné.

    Paradoxní ovšem je, že nejvíce získáváme ze zkušeností a vzpomínek špatných. A i když už v sobě máme naleštěný povrch, nelze dojít rovnováhy bez odpuštění. Bez odpuštění druhým a také sobě. A to zejména za rozhodnutí, která nám sebrala to nejcennější, čas. Každý z nás má v sobě své hodiny, ale bohužel nebo možná bohudík na ně nevidí.

    Myslím si, že člověk by si měl svého času vážit, protože když si váží svého času, který vlastně představuje jeho život, váží si i sám sebe.

Vydáno:   11. 05. 2012

Přečetlo:  1605 čtenářů
Zdroj:

Autor (vložil): Petra Trojanová



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Jarda
19. 05. 2012 18:32
Perchta
¤ Perchta
19. 05. 2012 10:35
mississippi
¤ re:
19. 05. 2012 9:34
Jarda
¤ missi
19. 05. 2012 8:28
Perchta
¤ Perchta
18. 05. 2012 21:45
mississippi
¤ Dana P.
16. 05. 2012 13:05
Perchta
¤ Jarda
16. 05. 2012 13:01
Perchta
¤ re: Tajemno
16. 05. 2012 11:02
Jarda
¤ Perchto
16. 05. 2012 10:59
Dana P.
¤ Tajemno kolem lidí
16. 05. 2012 10:16
Perchta
¤ Dana P.
15. 05. 2012 22:11
Petra Trojanová
¤ Dana P.
15. 05. 2012 21:36
mississippi
¤ Petro
15. 05. 2012 21:27
Dana P.
¤ Petra Trojanová
15. 05. 2012 20:53
mississippi
¤ mississippi
15. 05. 2012 20:26
Petra Trojanová
¤ Petra Trojanová
15. 05. 2012 20:07
mississippi
¤ mississippi
15. 05. 2012 19:59
Petra Trojanová
¤ Petra Trojanová
15. 05. 2012 19:42
mississippi
¤ Souhlasím
15. 05. 2012 11:12
Petra Trojanová
¤ Souhlasím,
15. 05. 2012 10:35
Perchta
¤ Nešlo to jinak.
15. 05. 2012 10:14
Petra Trojanová
¤ hezky napsané
14. 05. 2012 21:43
mississippi