Články

Mám pocit - pokud se nepletu a dobře si vzpomínám, že rozhovor mezi žákem a učitelem, kt. jsi popsal 9:34 se jmenuje Aristotelovský rozhovor a měla by to být všeobecně uznávaná pedagog. praxe....

JJ Tak to na to máme stejný názor.

Někdy je prospěšné neříct něco ve vztahu učitel-žák. Učitel by mu to jistě mohl říct, ale žák by to měl pouze jako vědění. A informace jako taková to prostě není ono. Kdežto, když mu učitel dá jen tolik informací k nasměrování, aby si na to přišel sám, pak to má líp prožitý a podložený zkušeností a už o není jen vědění, ale moudrost. :-)
Ale mělo by být pak dostatečně jasné, že ten žák si na to má přijít sám.

Samozřejmě, ale:"Tohle říct nemůžu". Je podle mě férová a přímá odpověď. Já psala o mlžení, neupřímnosti a rádoby tajemném mlčení.... To jsou podle mě úplně odlišné věci: nemoct a nechtít.

A co když odpovědět nemůže i kdyby stokrát chtěl. Potom by snad "Tohle říct nemůžu!" mělo stačit.
A opravdu jsou věci, které nejdou říct!!

Tak - nějak. Myslím to tak, že je dobré si dát pozor na člověka, který na velice konkrétní (a zásadní) otázky nechce anebo není schopen přímočaře odpovědět.

Jinak s tebou 100% souhlasím i mlčet je důležité umět.

Hezky a trefně řečeno:). Máš pravdu, dík za námět k přemýšlení....

Perchta: slova okultismus a esoterika znamenali doslova "tajné vědy". Dobrým důvodem proč takové věci jsou tajné může být to, že znalost těchto věcí je nebezpečnější než jejich neznalost. Mnoho náboženství, magický řádů a vír mělo svoji exoterickou část, která byla přístupná všem a pro užší okruh lidí měli i esoterickou část. Ne vždy však museli mít morální důvody udržet něco pod pokličkou.
Další věc je "rezervovanost" jako způsob získávání pozornosti a energie druhých. Člověk se tváří tajemně, neřekne vše, vyvolává v druhých zvědavost a ti lidé pak tomu člověku věnují pozornost, energii a on má dobrou náladu, protože si začíná myslet že je někdo, začíná sebe přijímat a tudíž se má konečně rád.
Mám takovou myšlenku, že učitelé by si neměli na nic hrát. Ani se netvářit vznešeně. Taky mám takový názor, že lidi kteří v esoterice nic neumí se tváří jako mistři a skuteční mistři se tváří jako ti co nic neumí :-D

Jinak poslední dobou se snažím víc mlčet, na tomto webu i jiných diskuzích a není to vždy snadný :-D Chodím na tenhle web pravidelně už 6 let a taky jsem hodně času strávil v jiných diskuzích. Bohužel se ukázalo, že se tam často dohadují lidé o věcech se kterými nemají zkušenosti a jenom teoretizují. Někdy vymyslí si nějaký názor, v podstatě je jedno jaký, hlavně že je jich a je jiný než názory ostatních. Pak si svůj názor obhajují a prosazují. Taky jsem byl občas tím případem. Většina diskuzí ve výsledku nevedla k ničemu smysluplnému. Navíc to stálo to mnoho času a energie. Když jsem si pak během pár dnů přečetl kvalitní knihu(Bránu k opravdovému zasvěcení) dalo mi to mnohem víc než roky tlachání. Jiné knihy na tom byli podobně. Bohužel, čím víc mluvím, tím mín jednám a v teoretický a intelektuální rovině jsem strávil mnoho času, místo toho, abych se věnoval nějaký tý praxi a tu teorii si podložil zkušenostma :-) Taky čím víc informací se ke mě dostane tím větší mám pocit, že vlastně nic nevím :-D

to ale myslíš tajemství, která by odhalily temné stránky povahy, že? V mnoha případech docela platí "mlčeti zlato". Já si dnes například už nemyslím, že ve vztahu by měl partner vědět vše o minulosti toho druhého. Kamarádky neměly odhalovat, že partner je kamarádce nevěrný a tak podobně...

úzce souvisí s tajemstvím a tajemství málokdy představuje pozitivní věc. Ten, kdo si uchovává (zásadní) věci pod pokličkou před svými nejbližšími,je většinou nebezpečný i sám sobě. I nevyřčené může zničit (nejen) vztah.

Možná bych to měla uvést na pravou míru. Já poznala člověka a nenarážím na frontu, který byl i po velice blízkém seznámení absolutně prázný. Ano, je to jedinečné, ale do jaké míry je to užitečné? Prostě to dodnes nechápu. Asi chyba v odkazu nebo já nevím. Prostě úkaz.

nejde přece o množství slov, ale o obsah..
Jedno přísloví říká, že když nemáš už říct co hezkého, tak radši mlč..

To pochopitelně neplatí na vás :-))

já jsem se taky zamyslela nad tvou úvahu o tajemných lidech a jejich možné aroganci a prázdnotě. Ale vem si, že lidé než je poznáš, jsou vždy obestření tajemnem, nevíš, co si o nich myslet dokud se neprojeví. A spousta jich jsou introverti, takže to tajemno si drží, aniž by bylo vykalkulované. Třeba proto, že moc nemluví, jsou nesmělí.
Já, ač se to nezdá, jsem taky introvert, tady už jsem se rozkecala, no :o)

Tři roky a na konci NIC. Tak to je smutné..
Já bych tam trčel taky, ale měl jsem štěstí a do mé životní hry vstopili noví hráči a zásadně otočili hru. Jsem moc vděčný, ale neumím to vrátit..

Jo, to jsi mnohem bystřejší než já. Já tam stála tři. :-)

Jo dík. Někdy mi trošku unikají souvislosti.. Nejdelší frontu na nic jsem stál rok. A stálo mně to hodně sil. Byl jsem slepý hlupák

Tak jsem to nemyslela. To samozřejmě svůj význam v kontextu s těmito stránkami má. Spíš jsem se ve svém komentáři chtěla vyjádřit k lidem, kteří vytváří zdánlivé tajemno. A ve chvíli, kdy je poznáme, zjistíme, že tajemno je iluze. Jen jakýsi dojem, který nás lákal. A poté se cítíme okradeni. Zvláště ve chvílích, kdy za sebou máme frontu. Abych byla přesnější frontu na nic.Lepší? Opět zkušenost.

Trošku nerozumím tomu, proč se nevěnovat lidem, kteří jsou obestřeni tajemnem? a proč si jich nevážit? Je špatné mít tajemství?

To s Tebou naprosto souhlasím. Hlavně pokud jsou tito lidé obestřeni tajemnem a arogancí. Časem přichází smutné odhalení - Tajemství je nic. A tak si těchto lidí nemůžeme vážit a je zbytečné s nimi ztrácet čas a učit je, protože ten kdo neposlouchá, těžko se dozví něco, aby pochopil.

čas je to nejcennější, co každý z nás má. Je zajímavé, že někdo na téhle Zemi pobyl jen krátce a zanechal tu nesmrtelné dílo a jiní se tu plácají, přežívají, v horším případě škodí jiným a svůj čas jen plýtvají... U nich ten vývoj znatelně zamrzl. A bohužel takových lidí je spousty.

Když se na to podívám objektivně, tak nemůžu říct, že jsem si to nezasloužila. A tím, že jsem přestala mluvit, naučila jsem se poslouchat. A to je přeci v životě důležité. Ale bylo to časově hodně drahé, co si budeme vykládat. :-D No, byla jsem hodně zabedněná.

Ale podle z toho, jak to píšeš je cítit, že Tvoje zkušenosti pramení spíš z toho špatného, co si prožila, než z těch šťastných chvilek. A nejspíš Ti i někdo hodně ublížil. Jestli se pletu, tak mne oprav. :-) odpouštěj.
Odpouštěj, ale nezapomínej.