Dlouholetý spolupracovník Meduňky, bylinář Josef A. Zentrich, ve svém článku srozumitelně objasňuje působení a smysl tří základních zákonů, které řídí naše životy, i když si to možná neuvědomujeme...

Tři základní zákony univerza

1.Zákon přitažlivosti stejnorodého
2.Zákon příčiny a následku
3.Zákon tíže

Jednotná aplikace všech těchto tří základních zákonů na všechna životní dění přináší odpověď na zvídavá nebo i zoufalá PROČ?

Zákon přitažlivosti stejnorodého

Tento zákon je vyjádřen lidovou moudrostí „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“. Jeho působení je však mnohem hlubší, přitažlivost stejnorodého zasahuje do všech úrovní stvoření a třeba v bardu (jak staří Tibeťané nazývají jemnohmotnou oblast záhrobního života) se projevuje tak, že lidské duše, připravující se k dalšímu vtělení na zemi, si vybírají stejnorodé rodiče, tedy lidské duchy přibližně stejné úrovně, mající přibližně stejnou karmu. Ze zdravotního hlediska se pak působení tohoto zákona projevuje jako genetická dědičnost. Zdědíme-li po svých rodičích nemoc nebo sklony k nemoci, je tomu tak proto, že máme přibližně stejné chyby, a tedy i dluhy jako oni. To ovšem není jejich vina, ale jen následek našeho vlastního rozhodnutí. Lidský duch má vždy plně svobodnou vůli k rozhodnutím. Následky tohoto rozhodnutí se ovšem svobodné vůli už vymykají a jso podrobeny vesmírným zákonitostem.
Zákon přitažlivosti stejnorodého nás neomylně vede k setkání se stejnorodými lidmi. Pokud máme vnějšími podmínkami vybrat si sami svou společnost, bud to vždy společnost stejnorodá s naším myšlením a konáním. Podle toho, jakou si tedy kdo vybírá společnost, můžeme usuzovat jak na jeho charakter, tak i předvídat další osud.

Zákon příčiny a následku

Jednoznačně je vyjádřen biblickým „jak zaseješ, tak sklidíš“. Každá myšlenka, slovo nebo čin znamenají setbu, po níž musí nutně přijít sklizeň. Prvotním impulsem každého činu je slovo a jeho impulsem myšlenka. Stejnorodé myšlenky se automaticky, působením zákona přitažlivosti stejnorodého, sdružují do stejnorodý energetických středisek a tím s vzájemně posilují. Proto je sklizeň vždy bohatší, než byla původní setba. Tím více pak vynikne síla a průbojnost každé myšlenky, kterou v sobě živíme delší dobu. Proto je udržování čistoty myšlení nejdůležitějším příkazem nejen k zachování životní mravnosti, ale přeneseně i k zachování tělesného u duševního zdraví. Děj však můžeme i obrátit, takže se už nebudeme divit síle důvěry (víry) v léčení nemocí, navenek vyhlížejících zcela beznadějně. A můžeme později opakovat s Ježíšem:“Vstaň a choď! Víra tvá tě uzdravila!“ Ne, takový děj neodporuje přírodním zákonitostem, protože síla víry podložená dobrým chtěním vytváří podmínky pro okamžité vyrovnání karmy, tedy jednorázové „splacení dluhu.“

Zákon tíže

Všichni ho známe z fyziky, jeho důsledkem je gravitace, ale zákon platí na všech vesmírných úrovních. Lidský duch zatížený přestupky hodnotově klesá a stává se jakoby hutnějším. A naopak, vyrovnání karmy nebo někdy už jenom pouhé dobré chtění vede ke vzestupu. Po pozemské smrti se působení všech tří zákonů projeví zvlášť markantně. Stejnorodí duchové se jakoby automaticky sdružují na odpovídajících úrovních. Obrazně řečeno, přijmeme-li vertikální členění bardu (záhrobí), pak „nahoře“, tedy nejblíž zdroji Světla a životodárné energie, budou lehcí a éteričtí duchové, kteří se za svého pozemského života dopustili jen minimálních přestupků. Dobří a kvalitní lidští duchové pomyslně stoupají v éteru, a to tak dlouho, až se jejich hutnost („kvalita“) přesně vyrovná se stavem okolního prostředí. Ve směru opačném je tomu ovšem stejně, takže zatížení (špatní, hříšní) lidští duchové plynuje klesají níž a níže do hlubin, do stavu přesného vyrovnávání stejnorodosti. Příčinu zavdal každý lidský duch svým svodobným volním rozhodnutím - a následkem tohoto rozhodnutí je konkrétní „duchovní“ tíže. Vidíme tu nový fenomén, ve hmotném světě neznámý: lidští duchové v bardu s nacházejí výhradně ve stejnorodém prostředí, tedy „rovný rovného si hledá“. Nemusíme mít ani velkou fantazii, abychom rázem pochopili velikost božího plánu.
Peklo není způsobeno čerty ani ďábly, ani utrpení zde není věčné. Peklo si vytvářejí sami zlí, zatížení hříšní lidští duchové, tlakem Světla přinucení žít jen a jen sami se sebou. A není ani třeba příliš rozvádět skutečnost, že „směrem nahoru“ kvalita prožívání stále stoupá, až konečně čistá, sebevědomá lidská duše smí překročit hranici hmotnosti a vkročit do skutečného života věčného, do duchovní říše, kam svým původem patří. A opět záleží na každém jedinci, jak dlouhý čas zvolí pro své putování. Stoupat lze strmě, ale přímo nebo pomalu, po klikatých chodníčcích, kdy cestu lemují desítky „reparátů“ v podobě potřebných pozemských inkarnací...

Napsal: Josef A. Zentrich

Vydáno: 29. 06. 2011

Přečetlo: 2198 čtenářů

Zdroj: http://www.mojemedunka.cz

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...