Z emailu:

    Matka příroda skrývá ve své říši mnoho lekcí pro plný spokojený život. Obdivuhodná rostlina, čínský bambusový strom, rozhodně není výjimkou. Svou silou a pevností je přirovnávaná k oceli. Její růst je neskutečně rychlý. Ovšem pouze pod nezbytnou podmínkou, kterou se dnes naučíme integrovat i do svého života. Příběh explosivního růstu začíná?

    Připravíme výživnou půdu a něžně do něj vsadíme malé semínko čínského bambusového stromu. Zaléváme ho a věnujeme mu každodenní láskyplnou péči. Západy slunce svižně střídají jedno svítání za druhým, dny plynou, týdny ubíhají, měsíce přinášejí svá klimatická specifika a my stále plni nadšení a vytrvalosti dáváme semínku vše, co potřebuje. Nedočkavě vyhlížíme první klíček. První rok se utopil v minulosti a konečně přicházejí první měřitelné výsledky. A sice žádné. Vůbec nic se nestalo. Rok vydatné systematické péče a ani náznak vyklíčení.

    Dobrá. Možná bambus potřebuje ještě trochu času, buďme trpěliví. „Mrazivé noci, parná letní výheň a další klimatické nešvary přeci jen nebyly nikterak příznivé,“ chlácholíme své obavy, abychom vydrželi v dalším snažení. Konvičkou i nadále snášíme pravidelnou vláhu mladému semínku, po celý druhý rok. Ovšem, zhola nic se nezměnilo. Žádné výsledky. Žádné stéblo naděje, ani jiné konejšivé volání přírody. Máme chuť ponechat bambusové semínko napospas svému osudu. „K čemu je mé úsilí, když po dvou letech každodenní práce nevidím žádný růst,“ pláčeme nad hromádkou vlhké zeminy.

    Sbíráme zbytky odhodlání a střípky víry, které jsme před dvěma lety do semínka vložili, a s pevným závazkem pokračujeme v péči. Zaléváme, hnojíme kompostem. Děláme vše, co je v naší moci tak dobře, jak jen svedeme. Nazíráme ze všech stran, zda odněkud, z nějakého skrytého místa, něco nepozorovaně neraší. Nic. Třetí i čtvrtý rok jsou odkrojeny z historie a původní vize silného bambusového stromu jsou téměř pohřbeny za oponou naší mysli. Jak zdrcující. Poskytli jsme tu nejlepší dostupnou půdu. Zasadili jsme semínko s láskou a nadějí.

    S vírou jsme jej zavlažovali a použili ta nejlepší hnojiva. A odměna? Nepěkná fraktura sebedůvěry a srdce potrhané zklamáním. Frustrace intenzivně vyvěrá na povrch a touha vztekem rozdupat nevinnou cibulku sílí.

    Ovšem uprostřed vrcholící mizérie, někdy v průběhu pátého roku, se stane něco neskutečného. Slabounké bambusové dítko se prokousalo skrze půdu až ke světlu. Vidíme růst. A jaký panečku! Najednou nemůžeme uvěřit svým očím. Strom roste doslova před očima! To čtyřleté zoufalé nic během následujících šesti týdnů dospěje do výšky téměř tří metrů. Po nepříjemném mnohaletém tichu před bouří přišla masivní přírodní exploze. Nečekaná a neskutečně strmá. Život je často jako čínský bambusový strom. Mnohdy bývá odrazující a vytrvale vykrádá elán. Napíná nás a s nadílkou výsledků je velmi úsporný. Přestože očividně děláme správně věci a den za dnem platíme nemalou cenu, nic se neděje. Častokrát i po velmi dlouhou dobu. Ale jak by řekla sama příroda: „Prostě vydržte! Pokračujte! Nadále konejte správné věci! Je nezbytné, abyste ve svém srdci vytvořili síť mohutných kořenů, které ustojí a vyživí masivní růst, až na něj budete připraveni. To může trvat dlouhá léta. Avšak vydržte! Výsledky a odměny přijdou vždy. Těm, kteří vytrvají i v dobách, kdy je růst neviditelný.“

    Každý z nás má v současnosti zasazené nějaké své bambusové semínko. Všichni jsme v určitém bodě na pomyslné časové ose, v konkrétní fází péče a příprav. Vyvstává tak prostá otázka, týkající se nás všech. Tušíte, co by se stalo se semínkem, kdybychom to na konci čtvrtého roku vzdali? Odpověď si jistě domyslíte. Proto vytrvejte, jinak se nikdy nedozvíte, k čemu obrovskému všechno to zdánlivě bezvýsledné úsilí vedlo!

Vydáno: 08. 04. 2011

Přečetlo: 1679 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...