Články

Záleží na každém jedinci, JAK k této problematice přistoupí. Pokud někdo potřebuje čekat dlouhá léta, aby se naplnilo jeho úsilí v podobě "zaseté myšlenky", pak se to takto "zařídí" podle těchto instrukcí.

Je jen na každém člověku, jak si svá "přání" přeje do svého života zrealizovat. Vše má svůj čas. To je jedna zákonitost. Ale veškerá tvůrčí energie také zároveň respektuje svého "tvůrce", kterým není nikdo jiný, než právě ten, kdo vysloví "přání" a pak jej postupně v myšlenkách rozvíjí a posiluje jeho možnost realizace do naší reality.

Cíl celého "snažení" je, myslím, v tom, že se učíme pracovat se svou vlastní "tvůrčí" energií. Někdo je v tom tak dobrý, že vše dokáže tvořit průběžně ze dne na den, ani se nepozastavuje nad těmito "zázraky", ale jiní na to potřebují léta postupného vývoje v této činnosti. A námi vysílaná energie opravdu respektuje naše "přání".

Je dobré brát na zřetel, že "přání" je naprosto každá myšlenka, kterou vysíláme do éteru. I ty negativní myšlenky. A podle toho se pak naše okolí postupně "předělává", jak jde čas, spolu s tvůrčí energií podle našeho zadání.

Pokud si podvědomě myslíme, že je "třeba být členem společenství, aby se nám přání splnila", pak se takto postupně stane.

Pokud si podvědomě pomyslíme, že "po usilovné celoživotní prácí až na sklonku života dojdeme štěstí", pak se tak stane.

Pokud si pomyslíme, že do roka budeme mít nějaké ty "statky vezdejší", či "slávu a prašule" - pak se také tak stane.

Vše opravdu záleží na každém, jak vše vědomě a nevědomě "zpracuje a vyšle ven".. Stará moudrost říká jedno nepsané pravidlo, že "většina přání se splní do 45 dnů, pokud si je budete poctivě 4x denně opakovat a posilovat je vizualizací"..

Upřímně -zkoušel jsem to a přiznám se, že jsem to nevydržel déle, jak pár dnů. Z nějakého "neznámého" důvodu se mi to přání nechtělo opakovat a tak jsem to pak dále neřešil.

No a v tom je ta pointa - jak si "objednáme", tak máme. Jestli to bude za pomoci "pomůcek", nebo čekání - je na každém jedinci, jak si to podvědomě vyřeší. Navíc některá "přání", byť vyřčená původně se zájmem, se nemusí nakonec ukázat, jako pro daného člověka ta správná a proto může dojít k jejich "rychlému odeznění", jako například v mém případě.

Takže vše je jen a jen na vás, přátelé, jak si co podvědomě budete vytvářet.. "o)

Dík Zbyňkovi za jeho postřehy. Článek mi přišel do emailu a tak i já k němu přidávám své moudro..

Uvedený článek měl za cíl podpořit čtenáře ve vytrvalosti, a aby se nevzdávali těsně před branou (cílem) kvůli tomu, že nevidí ve svém světě výsledky. Každá hmotná věc začíná myšlenkou, kterou jsme zaseli a staráme se o ni. Neměli bychom však rozhrabávat hlínu a hledat naklíčené semínko či povytahovat rostoucí rostlinku, vše má svůj čas. To, že ještě nevyrašila neznamená, že tak pomalu a dlouho roste, ale že ještě nejsme připraveni sklízet dané plody. V opačném případě by vyrostla ihned a vůbec bychom nemuseli nic sadit ani se o ni starat, prostě by v našem životě už dávno byla. Rostlinka je samozřejmě jen metafora, to všichni víte.

Co by však mohlo vyznít z uvedeného článku? Že musíme trpět a čekat mnoho let, než se objeví plody našeho úsilí. Setrvávat v takovém stavu není nutné, semínko jsme zaseli a ponechejme jej tedy matce zemi. Nyní jsme svobodní a můžeme se radovat ze všech věcí okolo. Zároveň buďme nohama na zemi s vědomím, co se děje okolo nás, žijeme přeci jenom ve hmotném světě. Někdo nám možná pošlape kus pole, nic z toho ale nemá přímou souvislost s námi. Když si to uvědomíme, je to pravá výhra a jednoho dne uvidíme, že ze semínka už dávno vyrostl krásný košatý strom a my si toho ani nevšimli..

Vážený Cherubíne s mečem plamenným ostříhající vstupu zlobosti a jiným nekalostem, a udržující mír, pohodu a úroveň příspěvků zdejších, pane Admine. Vámi vložený článek je krásným a poučným.
Ale jako vždy, když člověk použije svůj selský rozum a svou šedou kůru mozkovou, tak zjistí, že i takový krásný článek má svou trhlinu, svůj kaz. Článek, ač obecně použitelný na vše (mám zde na mysli vytrvalost, lásku, víru, radost, pohodu,aj.),tak přesto se mi zdá býti poněkud pokulhávajícím. Co mám proboha zase na mysli? Kdy už se konečně "vymáčknu"? Již nyní.
Článek totiž v sobě nese zprávu, informaci, že na to, aby mohl člověk prožívat své krásné stavy, pocity a úspěchy (duchovního rázu), tak že se musí na něco vázat, na něco se upnouti, aby mohl vůbec něco srovnávat. Musí držet (obrazně řečeno) něco v ruce, aby se mohl dostat výše, aby vůbec nějak pokročil. Dle mého úsudku, v tomto momentě, vidím nesrovnalost. Není možné, aby si člověk stále hledal nějakou berličku (viz církve), o kterou by se mohl opřít, aby mohl pokračovat ve své duchovní cestě. Ještě jednou: podle mého úsudku mám za to, že člověk by se neměl na nic vázat, nebo se o něco opírat, ale měl by býti jako vesmír, jenž se stále rozpíná a překrývá svými kosmickými zákony všechnu zemi neúrodnou (obrazně a básnicky řečeno). A v našem lidském pojetí by to znělo: překrývat neplodnou a mrtvou zemi (lidé neduchovní) projevy radosti, pochopení, lásky k bližnímu svému, víry a uspokojení z toho, že ti druzí jsou šťastni, veselí, mající duchovně-kosmické zákony a síly v soběsamých již oživené a fungující. Toto je podle mne náš pravý cíl naší duchovně-kosmické cesty. Amen. Staněž se! Přeji hezký den. Zbyněk P.

Děkuji :-)