Články

- Zamyšlení -

Jak daleko musíme zajít?
    Velmi zvolna, pomalu se rozhlížím kolem sebe. Vidím své nejbližší, kamarády, spolupracovníky, sousedy, ale i ty neznámé tváře, každý z nich něco řeší právě tady a teď, aby zpracoval to, co mu překáží v cestě za konečným osvobozením duše bez ohledu na to, zdali si je vědom cíle své pouti zde na Zemi.

    Vidím lidi, kteří se velmi trápí se svými problémy. Někteří podlehnou nemoci, která se náhle objeví a možná odešli proto, že mají svůj životní úkol splněn, tak to mělo být a smrt byla konečnou tečkou. Jiní z této kategorie odešli na druhou stranu, aniž by naplnili úkol, který si nejspíš sami vybrali jako duše před vtělením do tohoto života. Jako zářivá dušička s podporou mnohem vyspělejších bytostí si musela být jista, že daný úkol v tomto životě zvládne, nikdy by nešla do předem prohraného boje. A tak pokud se stane, že nenaplní pohár svého osudu, musí přijít zpět řešit stejnou věc a často si k tomu přibere úkol další, takže to bude pro ni příště ještě složitější.

    Člověk je vlivem okolí a prostředí tvor pohodlný a často se nehrne do věcí, které nejsou nezbytně nutné. Když má dostatek všeho - dům, peníze, výnosnou práci, partnera, často nemá důvod hledat naplnění své cesty, i když nic z toho, co jsem zde jmenoval, tomu nebrání. Chvíli si užívá a pak ruka osudu ukáže prstem na onoho jedince, řkouc: Jdeš mimo svou cestu, a protože si se mnou uzavřel dohodu, abych ti připomněl vždy, když nebudeš naplňovat plán rozvoje své duše, musím zakročit.

    A tu přijdou varování. Zprvu malé, jemné, bouchnete se do prstu, zakopnete o práh domu (zastav se, člověče a zapřemýšlej), dostanete šťouchanec v podobě upomínky za nezaplacenou složenku, něco se vám v práci nepovede, porouchá se vám auto. Ach jo, řeknete si, není snad pátek třináctého? Tak dobře jsem si poslední dobou žil a teď tohle. Hodíte to za hlavu a snažíte se vrátit tam, kde vám dříve bylo dobře, ale už to není ono. Naražený prst vás začne občas pobolívat, přijdou další nečekané výdaje, v práci se bude propouštět a vy jste na seznamu. „To je doba! Za to může ta kríze! Hold jsem se narodil ve špatnou dobu a na špatném místě“, říkáte sousedovi, když mu líčíte své patálie. „Tak tak“, přihazuje si polínko do ohně soused, „když se jednou narodíš pod lávkou, tak tam i zůstaneš!“ Vaše osobní vibrace klesají ještě níž.

    Nějakou dobu je klid a pak se ozve zdravotní problém, který se zpočátku nechá potlačit léky. Pokud stále nechceme pracovat se svou duší, přijde rána většího kalibru, onemocníme. Nemoc však nyní už nezaženeme pouhými léky, nic nepomáhá a my doneseme tělo k lékaři, aby s ním něco udělal. Doktor v nejlepší víře zvolí jediný postup, který zná, jak daný orgán vyléčit či odstranit, abychom pociťovali následky léčby po celý zbytek života v podobě omezení či vedlejších účinků.

    Je nutné to nechat tak daleko zajít? Ne, můžeme se zaměřit na svou dušičku hned teď a zeptat se jí, kterou cestou chce jít, abychom byli v souladu s ní, vždyť je naše. Není to obrovská výhra už za života uvědomit si tuto pravdu a jednat podle ní?

    Spousta lidí dokázala odhalit svou cestu a následovat ji, i vy máte ten dar. Není důležité trpět, zkusme do toho jít hned teď, zdraví, silní, bohatí a šťastní, stejně tak krásní jako naše duše!

Vydáno:   17. 11. 2010

Přečetlo:  1982 čtenářů
Zdroj:

Autor (vložil): Administrátor



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Priatelia
19. 11. 2010 23:05
garias
¤ Zbynek P
19. 11. 2010 21:17
Dolkar
¤ Pro Dolkar
19. 11. 2010 19:50
Zbyněk P
¤ muj nazor
19. 11. 2010 13:54
Dolkar
¤ toto je môj
18. 11. 2010 19:57
garias
¤ Zaujímavá téma
18. 11. 2010 19:53
garias
¤ Pro Administrátora
18. 11. 2010 18:56
Zbyněk P
¤ Kostík
18. 11. 2010 15:44
Administrátor
¤ ....
17. 11. 2010 19:37
R@mbi
¤ ....
17. 11. 2010 19:16
Kostík