Články

Dokonalosť, večnosť, nekonečnosť, čistá pravda apod. to sú výlučne ľudské pojmy. Prakticky v skutočnosti neexistuje nič, čo by presne popisovali.
Môžeme si vybrať dve cesty. Alebo to bude cesta zla - nenávisť, závisť, pohŕdanie, povyšovanie sa, robenie do prieku..., alebo cesta dobra - láska, priateľstvo, tolerancia, odvaha, česť, vznešenosť...

Vybrať si môže každý, ale ešte než si vyberie, musí si uvedomiť, že cesta dobra znamená prospech pre všetkých. Znamená mier, priateľstvo, napredovanie ducha. To je najhlavnejší dôvod prečo si vybrať cestu dobra, aj keď robíme chyby. A termín "byť dokonalý"? To je podľa mňa pojem, ktorý je súčasťou ľudskej fantázie.

Dokonalost... to je tezke popsat v tom smyslu jaky myslim, mozna to neni ani spravne slovo. Je to stav, kdy jsme pochopili vse co pochopit mame, chceme a delame pro ostatni jen to nejlepsi a to ze sveho srdce, ne pro to, ze ocekavame odmenu. Je to stav, kdy uz nepotrebujeme zit dalsi zivoty, abychom se dal rozvijeli, jsme na vrcholu sve cesty. Podle me je to cele zpusob, jakym si nas chce nekdo vychovat...

I na ty vrahy jednou prijde, i ti si jednou proziji neco, co je primeje se nad sebou zamyslet az nakonec dojdou do bodu, kdy sveho cinu zacnou litovat a sami si timto zpusobi vice bolesti, nez ucinili sve obeti a jejim blizkym. To je zase posune o kousek dal. Stejne kazdy ve svem zivote ma snahu delat to, co je nejvice naplnuje. Jen jsem se tim snazil rict, ze at uz je to jakkoliv, jsme tu, abychom zili, ne abychom hledali duvod, proc zit.

Ode me zadne cirkevni poucky necekejte. Ja nejsem krestan a bibli neberu moc vazne, historicka fakta tam mozna do puntiku sedi, ale nikdo nemuze vedet, co si buh preje nebo nepreje, co buh dela a nedela, co je jeho dilo a co je dilo lidi. Trebas se nekomu hodilo vyplenit ono obyvatelstvo a aby se obhajil, svedl to na boha...

Jinak znovu opakuji, toto cele je jen muj nazor... nikomu to nevnucuji, nikomu nic nevyvracim, jen to prikladam jako jakousi alternativu. Pravda je takova, ze nikdo nemuze na 100% vedet, jaky je smysl toho vseho. Jak rikam, po smrti nas pravdepodobne vsechny potka poradne prekvapeni

Prosím, berte tento můj vstup pouze jako diskusi a nevztahujte to prosím na sebe, či na svou duchovní cestu. Takže:
A) Zmiňujete se o "jakési dokonalosti". Co to je prosím za pojem? Podle mne, je to zcela nejasný a diskutabilní pojem,protože pro každého z nás představuje tento pojem "dokonalost" úplně něco jiného, tedy to, co si jako dokonalost představuje.
B) Zmiňujete se o tom, aby každý člověk dělal to, co ho nejvíce naplňuje. Vezmu-li to do extrému, tak vrazi, či násilní lidé, zabíjejí a také je to velice naplňuje!! A dokažte mi (ale ne použitím nějakých církevních, aj. pouček), že nemám pravdu, že si to bůh nepřeje! Jestliže se náš bůh projevuje jako nějaká krvežíznivá stvůra (viz Bible - tam toho máte přehršle), která bez soucitu ničí a zabíjí(ba dokonce Židům přikázal aby vybíjeli původní obyvatelstvo), tak potom takové úvahy o solidarnosti a lásce vůči druhým lidem, jsou poněkud takové krásné nesmysly! Vždyť on nechce nic jiného, než-li jen krev, násilí, zabíjení, ničení, bourání měst, trápení lidí (i zvířat) a také vyhánění či zabíjení původních obyvatel z míst, jedním vyvoleným národem. Dokažte mi, že nemám pravdu v tom, co tvrdím, že i vrahy a zločince náš bůh upřednostňuje oproti ostatním. Přeji hezký den. Zbyněk P.

Smyslem zivota je rozvijet svou dusi, dosahnout jakesi dokonalosti. Neni zadny presne urceny cil, kazdy zivot, ktery nas posunul dal, ktery nas neco naucil, je dulezity. Kdyz nas potkaji problemy, je to jenom proto, abychom si neco uvedomili, ze neco delame spatne nebo abychom neco pochopili. Clovek, ktery je cely zivot sobecky, pak muze nahle onemocnet, aby mu jiny clovek z ciste nesobeckosti pomohl, nebo naopak nejaky stejne sobecky clovek nejak srazit. Proste si prozije presne to, aby pochopil, ze jde spatnou cestou, ze sobeckost se nevyplaci.

Jinak pokud hledate nejaky cil sveho zivota, delejte to, co vas nejvice naplnuje. Osud vas stejne navede do situace, ktera je pro vas klicova.

Toto je môj vlastný citát:

"Ja si myslím, že zmyslom života JE ŽIŤ HO. Tiež, že všetko začína a po čase musí aj skončiť. A že večnosť života, ako tvrdia ľudia, nespočíva v posmrtnom živote, ale v tom, že život bude vo VESMÍRE vždy existovať.
A to je niečo, čo ma nesmierne fascinuje. Ďaleko viac, ako myšlienka, že budem po smrti ďalej žiť. Môj život práve prebieha - práve teraz sa napĺňa jeho zmysel."

Toto je naozaj veľmi zaujímavá téma. Neviem či si vôbec dokážeme uvedomiť, aké dôležité je pre nás jej odhalenie.
Pokúsim sa vysvetliť môj pohľad na náš život.

Prečítal som nemálo dobrodružných románov, videl rôzne filmy a vždy sa mi páči na nich jedna vec. HRDINA je človek, ktorý nerozmýšľa nad týmito vecami ako my teraz, ale proste koná - rieši problémy - tak, ako mu ich život podáva.
Áno, my môžeme špekulovať, radovať sa, ale aj smútiť nad našimi životnými udalosťami, ktoré nás postihujú. Ale nech sa už cítite ako chcete, naozaj úúúplne hociako, aj tak budete vyzvaní k boju a vy bojovať jednoducho budete.
Ľudia často rozmýšľajú nad zmyslom života a ako ho správne žiť. Ja tvrdím, že zmyslom života je ŽIŤ HO. Zmyslom nie je ani posmrtný život, ani to ako sa budem vyvíjať, zmyslom môjho života je HO PREŽIŤ. Aby som ho prežil čo najlepšie, je nesmierne dôležité stále uvažovať a konať čo najskôr. Nerozjímať zbytočne, nevytvárať zapeklyté úvahy, podivné teórie, zplietať pasce a vrhať ich sám na seba, ale proste bojovať. Bojovať tak, ako bojuje ten hrdina z knihy :D

Je krásné, co píšete. Volíte i správnou argumentaci pro snazší pochopení. Ale.....je zde dosti věcí, které toto vše ovlivňují, a o kterých se zde, tedy ve Vaší úvaze, vůbec nehovoří. Dovolím si vybrat jich pár.
A) Jsme svobodní duchem i při rozhodování - proto se mi "nelíbí" vyjádření toho, že dostaneme "od někoho" přes prsty jen proto, že žijeme jak umíme. Promiňte mi určitou vulgaritu, ale "buzerovat" dovede každý, ať se to týká pána boha, duší, andělů, tak i nás lidí.
B) Jestliže si "duše" něco domluvila s "někým" již dříve, než-li se nastěhovala do nás, potom je to velice ne-dobré, přímo až sprosté, že nám to nevyjeví IHNED. Tedy to, co po nás chce a žádá, a co zde na zemi máme vykonat. Přece nemůže po mě nikdo chtít, abych se "plazil po kolenou a prosil, či škemral po někom, aby mi to laskavě sdělil, či prozradil!!"
C) To, že jdu duchovní cestou ještě neznamená, že vím, co je mým životním úkolem na mé duchovní cestě. Pouze se domýšlím že to vím, ale vůbec to nemusí býti to, co si myslím.Může to býti zcela něco jiného. Já to prostě nevím! A nemíním se vůbec doprošovat "někoho", aby mi to laskavě sdělil, neboť jestliže někdo po mě něco chce, tak mi to má řícvi rovnou do očí, a ne nějak skrytě s kýmsi jiným.
D) Z předložené úvahy mi ale vyzněla jedna jediná věc, která se kolem nás všech děje, a to, že je to jednání o nás, bez nás! Je to tedy stejné jako např. v politice. Také o nás, bez nás! A takovému jednání bych měl dáti zelenou? Nikdy! Týká-li se něco mě osobně, či mé maličkosti (vč. mé duše), pak ať se to děje za mé přítomnosti, a né, aby mě "někdo" vedl jako nějakého slepce. Přeji hezký den. Zbyněk P.

Nalézt svou cestu není snadné, protože mnoho nástrah nás odvádí od pravdy. Pokud si ty nástrahy uvědomíme a posuneme se myšlenkově nad ně, můžeme je měnit a ovládat. To znamená mít je pod kontrolou, takže je vůbec nemusíme zažívat, jak naznačil R@mbi.

Někdo svou cestu vůbec nemusí hledat, už dávno jí dělá a žije. Další třeba musí počkat, až poznání přijde samo. Avšak toho, koho něco nutí hledat, pak si může pomoct nějakou technikou, knihou, člověkem, nebo přímo dotázat se své duše na svůj pozemský úkol.

někde jsem četl že , utrpení je dobré k tomu abychom si skrze něj uvědomili že prožívat utrpení je zbytečné

Mohl bys nám teda poradit jak najít svou cestu.?
Jak nesejít a držet se toho k čemu jsme, jak říkáš, uzavřeli smlouvu.?