Toltécký náčelník: „Jedenáctého ledna 1992 vyšlo Šesté slunce, barva slunečního světla se změnila, jeho hlasy se zrychlily a zjemnily a my jsme začali vstřebávat a vnímat jiný druh hlasu přírody. Zkoumat tuto novou světelnou energii v laboratořích vaší civilizace je velmi obtížné, protože vaše věda nechápe světlo jako živou bytost. Pro vaši vědu zůstává neměřitelné, přesto je světlo živou duší a jednou to dokážete. Její inteligence je zdrojem inteligence všech lidí. Světlo Šestého slunce dnes zvyšuje naši představivost, chytrost a tvůrčí schopnosti. My, Toltékové, vám naším poselstvím pomáháme pochopit, jak tato světelná změna ovlivní lidstvo a jak se můžeme přizpůsobit změnám, jež toto úžasné nové světlo způsobí.“

Tak zní poselství toltéckého náčelka Dunícího hromu. Četl jsem podrobně celou kapitolu a přemýšlel, jak ji přepracovat do srozumitelné podoby průměrného občana západní civilizace, resp. naší republiky. Zde je výsledek, který částečně odpovídá mým závěrům v rigorózní práci. Že by náhoda? Připomínám, že tu práci jsem psal ještě v době, kdy jsem o indiánských spisech neměl ani ponětí.

Jediná univerzální bytost, éterická energie

Lidé jsou mnohorozměrní ve sféře hmoty, mysli a duše, ale jednorozměrní ve sféře ducha. Protože jsme mnohorozměrné živé bytosti, každý z nás je schopen vnímat tisíce věcí individuálně. Protože jsme jednorozměrní ve sféře ducha, kolektivně vnímáme tisíce věcí simultánně.

Lidské tělo se skládá z miliard nepatrných živých bytostí, jimž říkáme buňky. Každá buňka je jedinec, kterého můžeme vyjmout z těla a přemístit do laboratoře, kde bude i nadále žít jako součást lidského těla. Buňka z jater si neuvědomuje, že je součástí celého organismu. Neví, že spolu s ostatními buňkami v játrech, mozku, srdci a kostech tvoří jedinou živou lidskou bytost.

Všichni lidé dohromady tvoří jedinou živou bytost, která je orgánem planety Země. Ve vztahu k Zemi je člověk tím, čím je buňka ve vztahu k lidskému tělu. Buňky v našem těle se neustále rodí a umírají, stejně jako se rodíme a umíráme my lidé. Proto neustálé nahrazování mrtvých živými udržuje při životě lidský orgán Země. Současný věčný proces nahrazování smrti tělesným životem se děje v celém vesmíru.

Život na Zemi i jinde ve vesmíru vytváří různé orgány. Každý člověk je částí orgánu, kterému říkáme lidstvo. Lidstvo tvoří jeden z orgánů planety Země, která je živá jako člověk a má svůj vlastní metabolizmus. Tato krásná živá bytost se skládá z mnoha orgánů, k nimž patří například atmosféra, oceány a lesy. Všechna zvířata jsou orgánem. A ačkoli si to neuvědomujeme, my lidé komunikujeme s ostatními orgány stejným způsobem, jakým komunikují játra se srdcem nebo mozkem.

Každá planeta je orgánem jediné živé bytosti. Slunce a všechny planety jsou jedinou bytostí. Každá bytost, počínaje elektronem a konče galaxií, je spojena s většími bytostmi. Planeta Země je orgánem sluneční soustavy, jejímž středem je Slunce, kolem něj obíhají planety, měsíce a všechny ostatní satelity. Také sluneční soustava je živá bytost, která je součástí ohromné bytosti, které říkáme vesmír. Atom se všemi svými elektrony, které obíhají kolem jeho jádra, tvoří nepatrnou sluneční soustavu. Lidské tělo se skládá z miliard atomů, z nichž každý je miniaturní sluneční soustavou. Ve vesmíru jsou miliardy hvězd, z nichž každá je živou bytostí ? ale všechny dohromady tvoří jen jedinou živou bytost.

Drobné lidské tělo představuje jeden článek řetězu uvnitř obrovského biologického stroje, kterému říkáme vesmír. Jako je každý atom v lidském těle v neustálém spojení s mozkem, právě tak komunikuje tento řetěz se vším ve vesmíru. Jsme vším, co existuje. V hmotné sféře jsme vším, co vidíme a slyšíme, ale nejsme jen hmotou. Jsme také tím, co cítíme ? jsme zlostí, žárlivostí, zármutkem, radostí i láskou. Tyto emoce lidského života jsou důkazem existence další dimenze energie. Tyto emoce nazýváme éterickou energií. Hmotnou energií jsou věci zkoumatelné tradičními vědeckými metodami, ovšem energii éterickou nelze zkoumat vědecky a její existenci nemůžeme dokázat. Ačkoli nemůžeme dokázat existenci lásky nebo nenávisti, můžeme cítit její účinky. Emoční energie je éterická energie.

Energie je stejně živá jako všechno ostatní ve vesmíru. Éterická energie, která je sama živou bytostí, zahrnuje naše emoce ? také živé. Živé je i naše myšlení. Živé jsou všechny naše myšlenky a pocity. Naše mysl vytváří miliardy emocí, a stejně jako buňky tvoří naše tělo, naše emoce tvoří naši mysl. Naše mysl je z éterické energie.

Naše mysl je utvářena našimi emocemi. Vše, co mysl vnímá, obsahuje emoční prvek. Světlo dopadající na hmotné předměty se odráží do našich očí. Mozek zhmotňuje světelné odrazy a právě tyto výtvory mozku vnímáme jako realitu. Tato realita je ve skutečnosti snem. Sníme čtyřiadvacet hodin denně, ať už náš mozek spí, nebo bdí.

Mozek dokáže transformovat energii v obou směrech. Má schopnost převést energii hmotnou v energii éterickou. Vytváříme myšlenky a myšlenky jsou éterickou energií. Když náš mozek transformuje éterickou energii v mluvená a psaná slova, vyjadřujeme v hmotném světě realitu, kterou jsme si vysnili v mysli. Mysl vytváří představivost a představivost sní. Starý způsob snění vede k utrpení a emoční bolesti. Tato pravda platí pro všechny lidské bytosti. Všichni trpíme, když máme strach, že přijdeme o věci, jež máme nebo o skutečnost, čím vlastně jsme.

Z knihy: Toltécká proroctví

Vydáno: 29. 04. 2009

Přečetlo: 1748 čtenářů

Zdroj: http://www.vitakappa.net

Autor (vložil): dr. levhart

Zpět na články..

Komentáře k článku...