Články

Pokud by se mně někdo pokoušel zabodnout, rozhodně bych s ním nechtěl sdílet společné prostory, zabezpečené nějakou pofidérní pěticípou hvězdou. Šílenci jsou nevyzpytatelní a je jedno jestli se to svede na kdovíjaké astrální síly anebo že jim prostě straší na věži. A u vedoucího, který zjevně viděl situaci a místo toho aby řešil ohrožení života "taktně hubuje" za zbytečný(!) hluk, bych nezůstal ani hodinu - je evidentně stejný blázen jak ta útočnice. A způsob jakým ta vypjatá situace skončila (ona začla zas klidně krájet a autorka se věnovala vařené zelenině) mi připadá zrovna tak ujetý. Nedovedu si představit že okamžik poté, co by mi někdo usiloval o život, bych se v pohodě vrátil k přípravě jídla. Pokud to autorka opravdu dokázala, má nervy jak letitý legionář. Anebo prostě kecá. A krom toho mi vrtá hlavou, k čemu autorce v tu chvíli byla ona "psychická sebeobrana" jak zní název knížky. Spíš ukazuje, že lepší než jakási psychická sebeobrana může být obyčejný hrnec...