• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Zdravím všechny přispívatele i čtenáře těchto stránek, jako mnoho z Vás jsem i já velmi dlouho jen četla příběhy ostatních a teprve dnes jsem se rozhodla vložit svůj. Týká se asi nejstrašidelnější noci v mém životě.

Je tomu zhruba rok, byla jsem spolu s několika dobrými kamarádkami na dámské jízdě, kam si jezdíme odpočinout jednou ročně od svých manželů a některé z nás i dětí. Naším útočištěm se stala chata rodičů jedné z nás, je to velmi pěkně zrekonstruované stavení nedaleko České Lípy.
Už při příjezdu jsem spolu s jednou vnímavější kamarádkou pocitovla neurčitý strach, snad předtucha, co já vím. Stavení je to obrovské, klidně by to mohl být domek k trvalému obývání, je velmi pěkně moderně zařízený a najdete v něm na co si vzpomenete od sauny po malý bazén. Jeho vybavenost nezmiňuji z důvodu nějaké chlubivosti, spíše abyste si mohli udělat představu, jak byste se Vy sami cítili v mé situaci. Já jsem přes všechen ten přepych cítila strach a přítomnost něčeho, co neumím pojmenovat, doslova panicky jsem se bála v kterékoliv místnosti zůstat sama.
Nepovažuji se sice za nějak statečnou, ale nikde jinde jsem s tím neměla problém. Dopředu také zmiňuji, že netrpím žádnou duševní poruchou, přestože bylo po tomto pobytu období, kdy jsem si tím nebyla úplně jistá.
Ale zpátky k příběhu, naštěstí na tom s tím strachem byla jedna z mých kamarádek stejně a tak jsme chodily všude spolu. Přes den to bylo jakž takž dobré, ale večery byly pro mne peklo, začalo to alarmem. Několik holek odjelo na zábavu do Lípy, já zůstala se zbytkem na chatě, chtěly jsme využít saunu, a tak jsme se nahřívaly a když jsme se potom začaly sprchovat, spustil se alarm. Měly jsme strach, že někdo do domu vlezl, protože zde bylo hned několik vchodů.
Na chodbě u spínaní alarmu to pak vypadalo jako v blbým vtipu, blikaly střídavě různé místnosti, kde by údajně v tu chvíli měl někdo být. S velkým sebezapřením jsme prošly celý dům, když jsme nikoho nenašly, došlo nám, že musíme dát zprávu holkám, protože by mohla přijet policie a byl by to zbytečnej humbuk. Střídavě jsme se snažily dovolat ostatním, zejména kamarádce, jejímž rodičům chata patřila a na něž byl také alarm směřován.
Po chvíli alarm sám od sebe přestal. Když se holky vrátily, byly z toho velmi překvapené, zejména dcera majitelů, která volala matce. Ta kupodivu neměla žádnou zprávu o tom, že by se alarm spustil, přestože je tento tak nastaven, tzn. pokud sepne-zvoní jí mobil, zvláštní bylo i to, že ho po našem příjezdu vypínala. Ještě ten večer jsme se tomu zasmály, ale já jsem se strachu nezbavila.
Další a poslední večer na chatě jsme se rozhodly posedět na terase, popíjely jsme víno, dobře jsme se bavily, dokonce i já se trochu uklidnila, v hlavě jsem našla tisíc a jedno logické zdůvodnění pro předchozí večer a rozhodla jsem se to více neřešit. Seděly jsme zhruba do dvanácti, když se stalo to, co si dodnes neumím nijak odůvodnit.
Začaly jsme odnášet lavičky pod střechu, aby v noci nezmokly a chystaly se dovnitř, na terase zůstala jen jedna moje kamarádka a já. Ona pak najednou spadla na zem, měla vytřeštěné oči, přestože nebyla při vědomí, klepala s sebou. Začala jsem strašně ječet, čímž jsem přivolala ostatní a po pár minutách, nevím, jak dlouho to mohlo trvat, mně to přišlo jako věčnost, se nám podařilo kamarádku probrat.
Dnes, více než-li rok po tom tvrdí, že neví, co se tenkrát stalo. Ale já si pamatuji, že bezprostředně po tom říkala, že jí někdo dal pěstí do břicha. Kromě mne a jí dva metry ode mne, tam ale nikdo nebyl.
Po tom, co se to stalo, jsme hrůzou do rána nespaly a druhý den chvatně odjely domů.
Já jsem měla problém spát nejmíň týden a i dneska, když o tom píšu, mám stejný strach, jako tenkrát.
Závěrem mám potřebu dodat, že nejsem puberták, neberu drogy, nejsem psychicky narušená a nemám potřebu si vymýšlet podobné věci. Zároveň si uvědomuji, že být v kůži čtenáře, nejspíš neuvěřím, že se něco podobného může opravdu stát.
Pokud někoho z Vás můj příběh osloví, nebo třeba něco podobného zažil, budu moc ráda, pokud napíšete nějakou reakci.
Já sama vím, že se podobné věci dějí a nějaké bouchání na okno, nebo zastavené hodiny mne nerozhodí. To, co mně vyděsilo je fakt, že to něco napadlo mojí kamarádku, at o tom přemýšlím jak chci, nenapadá mne žádné vysvětlení a v podstatě žádnou z nás, co jsme u toho byly, snažily jsme se to vysvětlit z pohledu medicíny, fyziky i dalších hledisek... zkrátka, nevím.

Ale třeba bude vědět někdo v Vás?