Možná Vám to bude připadat jako naprostá hloupost, ale věřte mi, že se tak skutečně stalo.

Jednou jsem chtěla jet se svou nejlepší kamarádkou na přehradu, ale zapomněla jsem cestu, bylo několik let, co jsem tam byla naposledy, tak se mi nedivte.
Tudíž jsme se vrátily domů a v noci se mi zdál sen, kde jsem viděla cestu, která vede k přehradě. Řekla jsem si OK, tak to tedy vyzkoušíme. Druhý den jsem vyburcovala Marcelu k tomu, abychom opět vyjely.
Ta cesta z mého snu byla skutečná: Musím se přiznat, docela mě to překvapilo. Na místě jsme se rozkoukaly, ale jelikož nás to tam moc nebavilo, rozhodly jsme se vrátit.
Cesta vedla z kopce a Marcela byla přede mnou asi 7 metrů a já v jejích patách. Dívala jsem se před sebe a nikdo tam nebyl, to bych si určitě všimla. Jen asi na jednu sekundu jsem kývla hlavou na stranu a na druhé straně přede mnou stál člověk, teda já si nejsem jistá s tím, že to byl člověk, tak když někoho normálního vidíte, tak vám to snad nic nedělá?
A já musela zastavit a stále se na něj dívat. Měla jsem šílený strach z něho, jeho oči byly opravdu hrozné, cítila jsem z nich strašnou zlobu a já nevím co ještě. Nevím proč, ale zastavila jsem a stále jsem se na něho dívala a on na mne také, nedokázala jsem vykřiknout, ani nic podobného, ten strach jsem ještě nikdy nezažila. On se k tomu všemu ke mě začal ještě přibližovat, ale v nejmenším netuším, proč. Jeho oči byly zakotvené v mých a já pocitovala hrůzu a děs, když byl skoro vedle mě, vzpamatovala jsem se, naskočila na kolo a začala řvát na Marcelu, at na mě počká. Když jsem se otočila, tak tam už nebyl... Kamarádka se mě ptala, co se stalo, ale já ji jen řekla, at jede rychle, že ji to potom vysvětlím.
Cestu, která trvala půl hodiny, jsme stihly za necelých deset minut a dojely jsme ještě k jedné kámošce, které jsem se chystala to povědět. Ta mi řekla, at se podívám do zrcadla, když jsem se podívala, byla jsem celá bílá, vážně hrůza.
Zeptala jsem se Marcely, jsetli někoho viděla a ona řekla, že ne, vždyt to ale přece není ani možné.

Nevím, jestli mi to věříte. Přiznám se, že kdybych si toto přečetla a psal by to někdo jiný, nejspíš bych měla také pocit s uvěřením....

Vydáno: 10. 8. 2006

Přečetlo: 2331 čtenářů

Autor (vložil): Lucka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ minulé ?ivoty

12. 08. 2006 13:11

Zanamey

¤ Hmmmm

10. 08. 2006 21:37

MIRA

¤ přehrada

10. 08. 2006 14:02

Gibson

Číst komentáře