Na duchy dnes věřím. Nevím, jestli zůstanou, nebo zdali po čase někam odejdou, ale vím, že tady s námi jsou.

V roce 2001 náhle zemřel na srdeční infarkt přítel mé matky (takže něco jako můj nevlastní otec). Žili jsme dlouho pohromadě a měli jsme se opravdu rádi. Umřel nám doma ve svých nedožitých 49 letech. Bylo to jako rána z nebe a jelikož se maminka zhroutila, musela jsem pohřeb zařídit s babičkou. Dlouho se nikdo nemohl vzpamatovat z toho, co se stalo a dokonce jsme nějakou dobu ani nebydleli doma, protože nám tam bylo smutno. Nakonec jsme se ale přece vrátili.
Několik nocí po návratu se náhle matka vzbudila ze spaní. Šla se podívat do chodby a tím mě probudila také a já jsem do chodby přišla za ní. Všude po zemi, od vchodu až k venkovním dveřím (což je asi 4 metry), byly rozsypány suché růže, které matka milovala a několik měsíců si je sušila u vchodu do chodby. Původně byly svázané gumičkou a klidně se mohlo stát, že třeba spadly. Ale ty růže byly krásně rozvnoměrně rozprostřeny po celé chodbě.
Myslím, že to bylo poslední vyznání lásky, které si nestihli dát, než se navždy rozloučili.

Od té doby na duchy věřím.

Vydáno: 20. 9. 2005

Přečetlo: 2716 čtenářů

Autor (vložil): P

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ :)

18. 03. 2007 12:21

Archanděl Gabriel

¤ :)

5. 05. 2006 17:43

Denisa

Číst komentáře