• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Dneska už mívám skvělé nálady, ale ještě dlouho po tom, co se mi to stalo, jsem se nemohl hnout, natož dělat něco užitečného.
S kamarády chodíváme často na jedno staveniště, kam lidé pohazují použité a nefunkční věci a bereme si je. Potom se z nich dají udělat součástky, a občas se tam najde i něco funkčního.
Byly prázdniny, a všichni byli pryč. Doma jsem zůstal jenom já. Co bych dal za to, abych jel s rodiči do Chorvatska, kam odjeli několik dní před tím. Tak jsem si řekl, že se vypravím na naše oblíbené staveniště, protože jsem se nudil a neměl jsem co dělat. Naproti staveništi je jeden opuštěný dům, který si radnice nemohla dovolit dostavět kvůli nedostatku financím. Do domů se nesmí, ale když jsem přišel ke staveništi, zahlédl jsem v domě postavu muže s dlouhými vlasy, která něco nesla dolů. Když vyšla z domu, zjistil jsem, že nese televizi. Odhodila jí na staveniště a odešla zpět do domu. Všiml jsem si, že měla zářivě červené oči, ale vůbec mě to nevyděsilo, protože na staveništích bývá přeci tolik červených předmětů, které díky slunci, které právě pražilo (v červenci o prázdninách nic neobvyklého) mohlo ozářit jeho oči. Tak jsem vešel dovnitř a prohraboval se. Domů jsem si odnesl mobilní telefon bez baterie, kolečkové brusle bez koleček a vzal jsem i tu malou televizi, vypadala jako černobílá, hodně stará.
Doma jsem otevřel zadní stranu a zjistil jsem, že má v sobě snad všechno, co potřebuje. Zapojil jsem jí, zapnul, ale nic se nestalo. To se ovšem dalo čekat. A tím končí to nejlepší. Televizi jsem měl v pokoji. Jak už jsem zmiňoval, rodiče odjeli do Chorvatska a mě doma nechali s podmínkou, že tu nebudu pořádat mejdany. Já obvykle pravidla rodičů porušuju, ale všichni byli někde pryč, takže jsem se smířil s tím, že dnes se na televizi (funkční, naší tv) budu koukat sám. Začal jsem. Skouknul jsem jeden film, druhý film a třetí film. Podívám se na hodinky a co nevidím, půl druhé ráno. Vypínám funkční telku a jdu spát. Ještě mě napadlo, že bych měl vypojit ze zásuvky tu starou televizi, protože když je tak zničená, může způsobit zkrat. Tak jsem také udělal a šel spát.
V půl páté ráno mě vzbudily hlasy. Nejdřív jsem se rozkoukával a pak si všiml, že černobílá televize je zapnutá. Vůbec jsem nevěděl, co se děje, ale ani jsem se tím nijak nezabýval. Když jsem se ale pořádně rozkoukal, napadlo mě, jakto že se televize zapnula? Vypnul jsem jí tedy a lehl si. Zavřel oči... a pak mi došlo - v noci jsem jí přece vypojil. Tak jsem se šel podívat a televize nebyla zastrčená v zásuvce. Přeběhl mi silný mráz po zádech, ale z míry mě to nevyvedlo tolik jako to, co se stalo potom. Jak jsem si lehl, televize se opět zapla. Nejdřív, než jsem si všiml, co na ní je, jsem se podíval k zásuvce a televize byla vypojená. že by byla v televizi nějaká baterie? To je přece blbost, to se nevyrábí v jednadvacátym století, natož pak na černobílých obrazovkách. A to už byl můj údiv hodně velký. Začal jsem koukat na tu televizi a viděl jsem tam muže v prostředí jakoby hrobky, jakoby někdo vysílal z hrobu. Ten člověk volal o pomoc. Stále volal a prosil. To už jsem se málem zbláznil a opravdu jsem chvíli stál bez hnutí. Prostě to nešlo. Když jsem se konečně vzpamatoval, vzal jsem hokejku a ten přístroj jsem rozsekal na tisíce součástek. Šel jsem spát, ale neusnul jsem. Stále jsem na to musel myslet.
Ráno, asi v devět hodin, jsem se oblékl a vyšel ven. Večer měli přijet rodiče, ale já je uviděl už teď. Přijeli a když jsem se jich zeptal, co se děje, řekli mi, že přijeli dřív kvůli tomu, že zemřel náš strýc. A pak mi došlo to, na co nikdy nezapomenu. Strýce jsem viděl před osmi lety, ale věděl jsem, že měl vždy dlouhé vlasy a byl takový tajemný. Došlo mi, že televizi na staveniště házel právě on. Došlo mi, že už tehdy to byl duch. Došlo mi, že v televizi se objevoval a o pomoc žádal můj dlouho neviděný strýc. Promluvil na mě ze záhrobí, a na to opravdu nikdy nezapomenu.
Od té doby mám problémy se spaním a musím si brát minimálně dva prášky, abych se vůbec alespoň chvilku vyspal.