• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Tento příběh se mi přihodil už dávno. Bylo mi asi tak 12, ale stále mi tuhne krev v žilách při pomyšlení, jaký jsem měla strach. Napíšu vám ho a budu doufat ve vaše názory.

Slyšela jsem už mnoho příběhů o bazarových hudebních nástrojích, které v noci svým novým majitelům tichounce hrají skladby, jenž na ně hráli majitelé předešlí. V pokojích starých domů se mohou stále mihotat stíny již dávno zemřelých obyvatel a na desetiletí nepoužívaném špalku můžeme v noci zaslechnout sekání dřeva. Je to jakoby se do starých zdí a předmětů vtisknul jejich stereotyp, podobně jako se zapisuje melodie na pásku.
Podobně to bylo i tenkrát. Jako malá jsem vyrůstala na venkově u babičky a dědečka, ale jak už to tak bývá, pro rodiče tam nebyla práce a tak jsme se museli přestěhovat do nedalekého městečka na jesenickém úpatí. Byl to krásný a velký dům mé druhé babičky, která v něm žila sama. Byla moc ráda za naši společnost a my jsme byli rádi za to, že nás nechá bydlet v tom překrásném domě plném knihoven a balkónků. Naši se nastěhovali do prvního patra a já měla pro sebe celé podkroví.
Asi po týdnu jsem zaslechla, jak praskají schody. Nepřikládala jsem tomu zvláštní pozornost. Staré schody prostě praskají. Ale po několika dalších dnech to bylo dupání, jako by tam někdo někoho honil. To už mi hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Chvíli jsem zůstala pod peřinou a nevěděla, co mám dělat. Naprostá hrůza mě vymrštila z postele a utíkala jsem po schodech za našima. V mezipatře jsem ale uviděla na stěne jako by nápis červenou barvou. Bylo to takové zahlédnutí, co zmizí při druhém pohledu. To už mě vyděsilo natolik, že jsem se tam nebyla schopná zastavit a běžela jsem až k babičce. Tam jsem jí všechno pověděla. Ona mi uvařila čaj a začala mi vyprávět historii toho domu.
Prý tam za Druhé světové války žila česká rodina. Ta ukrývala v podkrovní skrýši britského letce. Jejich tajemství nejspíš něaký soused zjistil a udal je gestapu. Německá policie našla letce ukrytého v tajné místnosti, do které se šlo dnem skříně. Letce i rodinu postavili ke zdi a gestapo si udělalo v domě dočasnou základnu.
Babička s dědou se do domu nastěhovali těsně po Benešových Dekretech a prý byl v mezipatře pořád ten červený nápis. Nezdálo se mi to.
Žili jsme v domě ještě nekolik týdnů a já se celou tu dobu modlila, aby dupání přestalo.
Tatínka po měsíci přeložili do Brna a maminka tam dostala taky výhodnou práci. Tak jsme se mohli stěhovat. Babičku navštěvuju, ale už nespím v podkroví.

Co si o tom myslíte?