Vím, že tento příběh bude znít možná absurdně, ale... Zkusím ho popsat a chtěla bych radu, co to podle vás bylo.

Asi rok potom, co mi umřel můj jediný domácí mazlíček - křeček, se mi stalo něco zvláštního.
V noci jsem se ukládála ke spánku, ale nemohla jsem dlouho usnout. Pak mě vyrušily divné zvuky. Takové škrábání, jako kdyby běhání. Myslela jsem si, že se mi to zdálo a tak jsem se jen převrátila na druhý bok a dál se pokoušela usnout.
Po chvíli se však zvuky ozvaly znova. Slyšela jsem to z toho místa, kde bývalo akvárko s mým křečkem. Přesně takové zvuky, jaké dělal on! Šustění pilin, běhání, chroupání a také tukání jeho kolečka o sklo akvárka, ve kterém běhával. To už mi přišlo divné a tak jsem to řekla mému mladšímu bratrovi, který spal se mnou v pokoji. Nic neslyšel. To už jsem vyburcovala celou rodinu. Mamka rožla světlo a i s tatkou a s bratrem se zaposlouchali. Nic neslyšeli. Ani já zprvu ne, myslela jsem si, že je to tím, že rožli světlo. Pak to ale začlo znova. Zaječela jsem: „Vy to neslyšíte? To šustění, to tukání!" Výmluvně ale zavrtěli hlavou.
Pak se zase zhaslo a pořád jsem to slyšela. Měla jsem z toho mrazení v zádech. Zbytek noci jsem už v pokojíku nespala. Nikdo mi neveřil a mamka pořád opakovala, že se mi to zdálo. Já ale vím, co jsem slyšela!

Je to už několik roků, co se mi to přihodilo, ale už nikdy se to neopakovalo.

Proto se chci zeptat: je možné, aby existovali i „zvířecí poltergeisti"? Otisk mazlíčka? Duch? Nebo co to vlastně bylo?

Vydáno: 25. 7. 2006

Přečetlo: 2676 čtenářů

Autor (vložil): Gabriela

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...