• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Sny a realita -

Ahoj, moc všechny zdravím a připisuji další příběh, na který jsem si vzpomněla, který se mi stal, když jsem byla malá...

Bylo to takhle v noci, nebo hodně brzy k ránu. Nemohla jsem spát. Ale teď už ani nevím, zda mě to probudilo, nebo jsem to slyšela až později. Ale najednou jsem prostě slyšela hlasy, cizí hlasy. Jako z televize. Střídal se ženský a mužský hlas. Tenkrát jsme měli doma jen jednu televizi, ta byla v obývacím pokoji. Ale ta zapnutá nebyla. Zkusila jsem si zacpat uši, ale slyšela jsem to pořád, jako v hlavě. Takže, že by hrála někde televize, to jsem vyloučila. Navíc jsem nerozuměla, co si ty hlasy povídají, ale bylo to jako ve filmu. Vedli prostě dialog. Tak jsem se procházela bytem a už mi i docela začalo vadit, že pořád slyším ty hlasy. Nejprve mi to přišlo vhod, že v bytě nebylo jen ticho, když rodiče spali. Ale později mi to začalo už vadit. A zvláště potom, když jsem si zacpala ty uši. Pořád jsem si totiž předtím říkala, že je to třeba fakt nějaká televize, ale nebyla. A pak, už ani nevím kdy, to prostě najednou ustalo.

Jednou v noci, opět mě probudilo psí štěkání. To by nebylo nic neobvyklého, psů je u nás dost, plno lidí z okolních domů má psa či víc. Potřebovala jsem si dojít na toaletu a zrovna tam byla i mamka. Tak jsem se jí zeptala, jestli slyší taky to štěkání. Ale mamka řekla, že ne. A já ho slyšela docela blízko. Opět jsem si zacpala uši a bylo to, jako s těmi hlasy. Slyšela jsem ho pořád. To už jsem se rozbrečela, protože mi to nahánělo strach. A opět, jako ty hlasy, se záhadně ztratilo i psí štěkání. Co to bylo, nevím. Vím jen, že dlouho se mi naštěstí nic podobného již nestalo.

Od té doby však, když slyším něco zvenku, např. nějaké pískání či něco podobného, zacpávám si uši, abych se přesvědčila, že to není opět nějaké mámení. Když se přesvědčím, že ne, ulehčeně si oddychnu.