Na úvod chci říci, že jsem racionalista. Neříkám, že neexistuje tajemno, kterému nemůžeme rozumět, ale raději se zabývám pádnými argumenty, tj. věřím tomu, co lze vysvětlit. Ale dá se vysvětlit i toto?
Mám tři příběhy, které se vlastně opakují do dnešních dnů..

Příběh první:
Jsou to dva roky, co začal můj „podivný neklid" a od té doby se mě drží stále.
Jednoduše řečeno: zničehonic v práci jsem dostal strašné vnitřní chvění, neklid - pocit, že se někde něco děje mému blízkému. Toto chvění narůstalo geometrickou řadou asi dvě hodiny a pak zničehonic najednou nastal v mém těle harmonický, absolutní klid. Jsem odnaučený kuřák, ale pro přirovnání bych to srovnal s nutnou potřebou „před zapálením si cigarety - a po ní" (kuřáci chápou, o čem mluvím).
Divné na tom nebylo nic, jenže jsem si ze zvědavosti zapsal čas „neklidu", porovnal jsem to až později, když jsem se dozvěděl, že přítel mé sestry dostal mikrospánek a otočili auto přes střechu u Denveru (západ USA). Srovnal jsem časy a co byste řekli? Absolutní klid nastal dá se říct v okamžiku, kdy ti dva vylezli z vozu. Nic se jim nestalo - neměli ani škrábnutí.. zato auto bylo na odpis.
Nedávno to přišlo taky, zničehonic - do hodiny mi volali - umřel mi dědeček. Zajímavé, že?

Příběh druhý a třetí:
Tady nejde ani tak o příběhy, jako o „podivné náhody", nestávají se tak často, ale když vyjdou, už mě to ani nevyvádí z údivu.
Prostě mi stačí myslet na nějakou věc a ta věc se opravdu stane. Příkladně myslím nad mou oblíbenou píseň a za chvíli začne hrát z rádia, aniž bych musel měnit stanice - náhoda? Snad.
Naposledy jsem takhle seděl v Boskovicích na náměstí, lížu si zmrzku a dívám se na zevlující mládež, která uznale okoukává projíždějící vozy. Napadlo mě (zničehonic), že zde už chybí jen ferrari, které by tu zastavilo. Přísahám, že jsem viděl i místo, kde jsem si přál, aby auto zastavilo.. Čekal jsem dvacet minut a na to samé místo opravdu přijelo ferrari. Opravdu jsem se musel smát. Boskovice nejsou kdovíjaké město vyhlášené milionáři a neznám v blízkém ani dalekém okolí nikoho, kdo by podobné auto vlastnil. Náhoda? Toto není fikce, celý příběh se doopravdy stal.

A nakonec:
Ani zde nevím, jak je to možné, ale s délkou trvání jsem se smířil s tím, že nejde o náhodu, ale pojmenovat tento jev také neumím. O čem mluvím?

Stačí projet, projít, podívat se.. na lampu, či projít pod ní a ta lampa zhasne a pak se zničehonic rozsvítí (jsem-li v blízkosti, proces se opakuje). Neříkám, že to je vždy. Já sám nevím, jak to dělám, ale možnost technického problému v lampě samotné odmítám, protože to nejsou ty samé lampy, které zhasínají - to byste mohli zkontrolovat celou cestu do práce a zpátky |bydlím v Brně| (asi 12 km) a cestou i tři zhasnou..
Již jsem slyšel, že se uskupují lidé, kteří tohle dokáží, v nějaké spolky, ale na to já vážení nemám čas. Ale má-li někdo informace, čím se takto děje, podělte se se mnou prosím, rád si Vás vyslechnu.

Děkuji za případnou spolupráci.

Vydáno: 5. 7. 2006

Přečetlo: 2630 čtenářů

Autor (vložil): Petr

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...