• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Kdysi naše rodina vlastnila veliký domek, kde dříve otec vyrůstal. Dům měl dvě patra, velikánské místnosti s vysokými stropy, místnosti byly zařízené ve „starožitném" stylu a protože otcova matka (má babička) byla silně věřící, visely po zdech veliké obrazy svatých a krucifix.
Když jsem byla malá, jezdívali jsme tam každý víkend a pravidelně každou neděli jsme navštěvovali kostel kvůli nedělní mši. Už tenkráte jsem měla velmi zvláštní pocit, něco jako „úctu" ke všemu duchovnímu, když jsem vstoupila na „svatou" půdu. Možná jsem měla trochu strach z neznámého, já nevím. Zrovna takový pocit jsem měla, když jsem pravidelně jezdila s otcem do jeho rodného domku za babičkou a dědou. Stačilo vstoupit do dlouhé vstupní chodby, která byla hodně tmavá i ve dne. Najednou jsem měla pocit, že mě někdo sleduje, ale nikdy jsem nikoho samozřejmě nespatřila.
Zvláštní je, že tento pocit měla i má matka, ale ta tam jezdila zřídka.
Když babička umřela, několik let jsme tam nejezdili, protože děda si našel mnohem mladší paní a „vazby" se zpřetrhaly i mezi otcem a dědou. Ale to je na dlouhé a velmi smutné vyprávění.
Po několika dlouhých letech se můj otec dočkal toho, že nakonec dům zdědil, i když o toto byly veliké spory s onou dědovou mladší přítelkyní, když on umřel. Tak jsme tam opět začali jezdit o víkendech a pak v létě o prázdninách. Bylo to velmi zvláštní po takové době tam být, ale stejně jsem měla pocit, že mě „někdo" sleduje. Byla jsem z toho neustále nervózní tak, že mi nechutnalo ani jíst.
Po nějaké době, kdy jsme prováděli opravy domku a jeho místností se děly zvláštní věci. V noci jsme spali, ale já měla spánek velmi „lehký". Probudil mě hluk z vedlejší místnosti, kde byla dřevěná podlaha, zdálo se, že tam někdo je, byly slyšet těžké kroky, jako by tam chodil po místnosti nějaký statný muž. Probudilo to i rodiče, otec se tam šel podívat, ale vůbec nikdo tam nebyl. Asi o hodinu později, kdy jsem byla pod peřinou i s hlavou, jak jsem se bála, začaly najednou bimbat takové ty veliké hodiny se závažím, starožitné, které předtím nešly a nebyly natahovány několik let. Úplně mě z toho mrazilo... Ale je to nic proti tomu, co se tam stalo mamce.
V létě jsme tam dělali všechny možné práce, od bíléní stěn až po stěhování nábytku apod. Mamka je slabá astmatička, ale jinak je vcelku zdravá. S otcem spali v ložnici, kde dříve spávali děda s babičkou. Nad postelemi visely dva obrazy, Ježíš v zahradě Getsemanské (nevím, zda je to správně napsané) a pak ještě Panna Maria s děťátkem. To s tím asi ale nesouvisí, ale ten obraz s Ježíšem byl pro mě strašidelný, takový tmavý a ponurý. V Getsemanově zahradě údajně Ježíš trávil čas před svou smrtí. Takže mě to tak trochu děsilo. Pod tím obrazem spala má matka, ale byla to zároveň postel, kde umírala babička.
Když tam matka spala, probudila se a začala najednou zvracet krev, z ničeho nic, jinak byla úplně zdravá. Musela ji odvést sanita, ale vůbec nic jí nezjistili, byla úplně v pořádku.

Tak si myslím, že to mělo co dočinění s babiččinou smrtí.
Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech.