• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Člověk a duše? je vůbec možné mluvit o lidské duši? Napíši Vám příběh, který se nestal mě, ale mé prababičce a ta jej vyprávěla mé babičce, která na něj často vzpomínala?

Když byla malou holčičkou, bydlel u nich na vesnici starý sedlák. „Tuze zlý člověk,“ říkala prý vždy prababička a kynula prstem, když na něj vzpomínala. Byl prý na lidi jako pes, z lidí dřel kůži a platil bídně. Práce bylo málo, hlad velký. Lidé za ním šli i přesto, že byl znám svou krutostí.
Jednoho dne byla u statku znásilněna jedna z děveček, prababičce tenkrát bylo 11 let, pomáhala mamince na panském poli a tu dívčinu našli ukrytou v křoví dost pomlácenou. Lékař jí tenkrát zachránil, ale doba to byla zlá a na znásilněnou dívku se dívalo přes prsty a cejch ze zad už nesundala. Nikdy se nenašel viník, jen se tiše říkalo, že za tím vším stojí sedlák. Po třech měsících zjistila, že je těhotná. Ačkoli dítě nechtěla (bylo jí teprve 16 let) a snažila se všemožnými lektvary dítě potratit, nakonec se narodil zdravý chlapec.
Říkalo se, že po porodu blouznila v horečkách a stále vykřikovala sedlákovo jméno. Prababička si moc dobře pamatovala, jak moc tu dívčinu sedlák nenáviděl a pohrdal její osobou i děckem. Ve vsi bylo prý už zcela jasné, že on je otcem, ale říci to nahlas nikdo nemohl - neodvážil se. Hrubě jí nadával a nutil dělat těžkou práci, kterou nemohla odmítnout, nebot živila nemocnou matku a malého synka. Tehdy mu prý ve chvíli naprostého vyčerpání a vzteku vyřkla, že svého činu hluboce zalituje a že jej proklíná i s celým statkem.
Chlapec rostl a sedlák jej stále více nesnášel. Kdykoli měl možnost natloukl mu holí, či prohnal bičem. Odpor matky nebral na zřetel a někdy si vysloužila i ona sama.
Jednoho dne, když bylo chlapci pět let, zmizel. Nejprve se po něm sháněla jen jeho matka, poté i sousedé a nakonec celá vesnice. Našli ho po týdnu, uškrcené tělíčko pohozené v nějaké jímce. Viník opět nenalezen, ale lidem vytušen. Tehdy se jeho 22letá maminka zcela zhroutila a oběsila se u sedláka ve stodole. Od té doby se prý začali dít divné věci.
Zprvu jen lidé měli ve stodole zvláštní pocit neklidu. Děvečky odmítaly do stodoly vstoupit, protože se bály ducha zemřelé dívky, postupně ovšem začali i ostatní čeledníci propadat panice, pokud vstupovali do stodoly. Zabouchávali se sami od sebe v naprostém bezvětří vrata, převážně vždy zapadla i petlice a dotyčný se nemohl ze stodoly dostat, dokud mu někdo zvenčí neotevřel. Vzduchem lítaly balíky slámy, nářadí, či se pohnul těžký žebřiňák.
Lidi se začali bát a postupně odmítali do stodoly chodit. Jednoho dne se sedlák rozčílil, že odmítají vstoupit do stodoly a chtěl jim ukázat, že jsou to vše jen výmysly.
Když vstoupil dovnitř zprvu se nic nedělo a on se jen hlasitě smál a nadával. Pak se prý náhle vrata se s rachotem zabouchly. Uvnitř prý nastal neskutečný rachot a zděšený křik sedláka se všem zarýval pod kůži. Snažili se dveře otevřít, ale nikdo s nimi nedokázal pohnout. Jakoby je držela neuvěřitelná síla. Když vše ustalo, uběhlo prý jen několik minut, ale pro mnohé to byla věčnost. Když otevřeli, sedlák ležel na zemi, měl na sobě roztrhané oblečení a krvavé šrámy po těle. Hrůzou omdlel, jak později zjistili. Během několika dnů mu prý zešedly všechny vlasy. Začal se chovat podivínsky a lidi se jej začali bát ještě víc. Toulal se po statku a stále něco brumlal, kolikrát se z ničeho nic zastavil a zděšeně hleděl do „prázdného“ prostoru, jako by viděl ducha. Křičel ze spaní, ale i přes den. Za nějaký čas se prý zcela pomátl na rozumu. Statek chátral, čeledníci a děvečky utekly, nikdo ve strašidelném statku nechtěl zůstat.
Už netuším po jaké době, ale nakonec našli jeho tělo s provazem okolo krku poblíž staré jímky, kde kdysi zemřel jeho „nechtěný synek“. Statek byl dlouho opuštěný a chátral.
Po válce jej obydlela rodina, která jej z velké části předělala a zbourala několik chlévů a velkou stodolu. Noví nájemníci tam ovšem vydrželi jen tři roky. Říkali, že na statku straší. Prý se v noci po statku pohybují stíny, jsou slyšet hlasy a pláč malého dítěte. Jejich dcera dokonce přísahala, že viděla malého chlapce, který se několikrát objevil v místech bývalé stodoly. Vypadal prý děsivě.

Tady můj příběh končí, nikdy jsem o tomto statku již neslyšela. Prababička se provdala na Moravu a místo Rakovnicka opustila. Protože již nežije, netuším, kde přesně se ona vesnička nacházela. Ale nějak jsem Vám chtěla její příběh předat?