Ahoj, také se mi stává, že cítím něco, co nedokážu vysvětlit.

Je to asi 8 let, co zemřel můj nevlastní dědeček, který mě měl strašně rád. Já jeho už jako malá taky měla strašně ráda a tak když přišel konec, věděla jsem to ještě dříve, než mě kdokoli informoval. Nic to se mnou neudělalo, nebrečela jsem, nelítostnila, vzala jsem to jako fakt, že děda umřel.
Dodneska si vzpomínám, jak zazvonil telefon, matka zezelenala a zavěsila a já ji řekla: „Já vím, děda není...“ Byla jsem asi na něj natolik napojena, že jsem cítila jako on.
Druhý den jsme jeli na místo, kde se zastřelil. Sedla jsem si přesně tam, kde ukončil svůj život. Nevěděla jsem proč, ale omdlela jsem. To, co jsem tam cítilla bylo tak silné, že jsem omdlela - musím ale říct, že to nebylo nepříjemné, prostě jen chvíli nevím nic...
Děda mi před smrtí napsal dopis, ve kterém popisoval můj budoucí život, život, který teď skutečně žiji. Lístek mi předala babička nedávno a já nestačila koukat. Prý mi ho měla dát, až budu dospělá. Jak mohl děda vědět, co se mi stane v budoucnu, jak mohl vědět, jaký účes a barvu vlasu zvolím, až budu velká?

Musím ještě říct, že podobné propojení mám se svým otcem, který je skeptik a na nic nevěří, vysmívá se všem úkazům, které věda nedovede vysvětlit. Ale i on přišel bledý s tím, že jeho otec za ním chodí. Člověk, který zemřel před více než 30 lety!

Co máme v rodině za silnou energii, že může fungovat i mezi lidmi biologicky nepříbuznými nevím, ale zato vím, že občas vědět a cítit stejně jako druhý nahání mráz po zádech.
Znáte to?

Vydáno: 25. 6. 2006

Přečetlo: 2255 čtenářů

Autor (vložil): Katja

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ vysvětlení

29. 06. 2006 12:13

marek

¤ já

26. 06. 2006 17:41

Majký

Číst komentáře