Nedávno se mě zdál dost ošklivej sen. Je dost možný, že to bylo tím datem. Byla to noc z 6. na 7. června. Všichni jistě víte, jak se to datum všude propíralo, všechny ty předzvěsti o příchodu ďábla, bla bla bla:) Nechci tím ale říct, že tyhle věci mě nezajímaj, jen si myslím, že číslo v kalendáři na to nemělo zas takovej vliv...
Jak je známo, tak sny probírají naše očekávání a také věci, který jsme prožili. Je fakt, že jsem o tom článku o třech šestkách pár minut přemýšlela. Ale to, co se mi tu noc zdálo, bylo hodně škaredý.

Sen se odehrával v mým pokoji. Přišla ke mně moje teta, která mi jako malé vyprávěla různý strašidelný povídky, a dala mi knížku. Vypadala docela normálně. Podle tety v ní byly strašidelný pohádky a povídky a jeden příběh, kterej se stal.
Tak jsem se do toho s chutí začetla, protože se ráda bojím a vůbec všelijaký nadpřirozeno mě zajímá. Otevřela jsem to tam, kde byl ten údajnej skutečnej příběh. Bylo to o holce, tak v mým věku, kterou mučil ďábel. Ze začátku to bylo v pohodě, ale pak to bylo jako kdyby v té knížce byly obrázky, jak to mučení vypadalo, ale přitom těma obrázkama jsem byla já a všechny ty věci jsem cítila. Pak už jsem to ani jakoby nečetla, jen jsem slyšela nějakej hlas, kterej říkal, co všechno mi dělá... Jako kdyby to byly nějaký stupně mučení...)
Ani nevím, kolik toho bylo, ale ten děs a pocit byly strašný. Cítila jsem všechno. Ale vím, že na konci mě cosi prorůstalo tělem a úplně nakonec mi ten hlas řekl, že umřu mezi kapkami deště... Zní to jak z románu, já vím....
Pak jsem v tom snu jakoby procitla a tu knížku se snažila někam schovat, abych se na ni nemusela vůbec dívat. Pak ale přišly moje dvě kamošky a začaly se o tu knížku zajímat. Snažila jsem se je zadržet, aby to nečetly, měla jsem o ně hroznej strach, že budou cítit to, co já... Nechtěla jsem je do toho zatahovat.
Ony to naprosto bez problémů přečetly a dělaly si ze mě hroznou legraci, že to nic není a já že jsem posera... a tak mi jedna z nich dala tu knížku k posteli tam, kde mám hlavu.... A já nemohla nic dělat, prostě tam byla... Pak jsem šla spát a dívala se na ni...

Vzbudila jsem se, tentokrát už doopravdy, ale měla jsem hroznej strach se podívat po pokoji, jestli tam ta kniha je, nebo ne. Měla jsem i blbej pocit, že tam bude ten, kdo mi to všechno dělal.
Pak jsem si teda dodala odvahu a otevřela oči a nikde nic nebylo. Na mobilu jsem měla 5 hodin ráno a tak jsem si řekla, že ještě na tu půl hodiny si zdřímnu. Ale nebyla jsem schopná spát, bála jsem se zavřít oči i nechat je otevřený... Klepala jsem se jako ratlík.
Vylezla jsem z postele, abych si dala kafe a něco dělala, páč to pak nebývám tak nervní. Pořád jsem si říkala to, co mě uklidní vždycky, že to byl jen sen a je to přece blbost, žádní bubáci nejsou a je normální ráno, všechno bude v pohodě:)
Jenže tentokrát to fakt nezabíralo. Dokud nevstal i tatka, tak jsem nebyla schopná se uklidnit. Klepala jsem se, jako kdybych měla Parkinsona. A to v tahu půl hodiny! Pak jsem to teda nějak překonala, ale ta hrůza, kterou jsem cítila, byla fakt strašná...
Naposledy jsem něco podobnýho cítila, když jsem byla hodně malý dítě. Srdce vám buší a vy nemůžete nic dělat. Byla to hrozná bezmoc. Přes den jsem byla už celkem v pohodě, naštěstí. Jen večer, když jsem šla spát, jsem měla malej náznak toho děsu, ale už se to neopakovalo...

Když to člověk takhle čte, tak to asi není znát, ale kdo se někdy opravdu bál, tak to asi chápe:) Byl to jen sen, ale byl jinej, než všechny moje noční můry, jaký jsem kdy měla. Bylo to zvláštní.

Je zajímavý, jak nás dokáže ovlivnit jeden článek na internetu...

Vydáno: 14. 6. 2006

Přečetlo: 2111 čtenářů

Autor (vložil): Terka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Jj

16. 06. 2006 10:04

Majký

¤ strach

14. 06. 2006 17:50

Číst komentáře