( Out of Body Experience - zážitky mimo tělo )

Tak jsem se rozhodl popsat vám něco skutečného, co se týká tématu a co se jsem zažil. Je to také to jediné nadpřirozené, co se mi stalo a dost si toho vážím. Něco podobného se určitě nestává „obden“. Ale stalo se mi to jen jednou, což je škoda. V astrálním cestování jsem zatím bohužel nezkušený, ale tenhle příspěvek s ním souvisí.
Takže - tenkrát, to bylo před 6 lety, jsem se začal zajímat o astrální cestování. Už si přesně nepamatuji, kde a jak jsem se o tom dověděl, ale zajímal jsem se o to vcelku dost. Chtěl jsem astrálně cestovat, ale nikdy se mi to nepovedlo. Návod jak „vyklouznout“ z těla jsem znal a od těch dnešních se vůbec neliší. Všichni popisují a radí to samé, jako před 6 lety. Bohužel, pro většinu lidí je to nesplnitelné a obtížné. Škoda jen, že neexistují snazší postupy.
Pak, jednoho dne jsem se díval na TV, kde jedna slečna popisovala, jak nádherně a často se svým manželem astrálně cestuje. Popisovala své zážitky ještě s ostatními cestovateli a ke konci se zmínila o tom, že se toho stavu dá snadněji docílit požitím nějaké drogy. V tu chvíli ji ale moderátor zastavil a jelo se dál podle not. V mé hlavě ale tenkrát tahle její informace zůstala. Astrálně cestovat jsem chtěl, chtěl jsem to zažít! Bylo to v době, kdy mi bylo ...náct a všelijaké lehčí drogy byly na každém kroku (diskotéky, kamarádi a pod). Takže jsem si jednu takovou sehnal, zamknul se doma ve svém pokoji a doslova se s tím přehustil. To bylo také poprvé a naposled, ale to, co se mi stalo, mi nenechá na tenhle zážitek, za který jsem vděčný, zapomenout. Lehl jsem si na postel na břicho, zavřel oči, cítil ten úlet a zároveň jsem začal v téhle divné poloze provádět postup, který se provádí před začátkem astrálního cestování a který bude všem znám. O uvolnění těla jsem se ani zajímat nemusel. Já se domnívám, že jsem byl převolněný až až. Spíše o ten pravidelný dech a o tu myšlenku, jak moc chci být venku z tělesné schránky, jak moc chci lítat, jak moc se chci vznášet nad sebou, poznat ten pocit. Jestli je vůbec možné poznat něco takového. Byl jsem v naprostém klidu a doslova lítal důsledkem té drogy.
Najednou si nepamatuji vůbec na nic až na to, jak jsem začínal pomalu přicházet k sobě, ale v TU chvíli už jsem byl nad svým tělem. (Já to spíše přikládám stavu blízkému smrti, než k astrálnímu cestování, ale nejsem si jist do teď). Ocitl jsem se nad svým tělem přesně v té poloze, v jaké jsem ležel pod sebou bezvládný, s otevřenou pusou... Cítil jsem absolutní klid a spojení s přirozeným stavem. V tomto stavu nebylo absolutně nic, co by mě nutkalo být vystrašený, divit se apod. Naopak, mě to přišlo přirozenější, než cokoliv na světě, včetně puberty, nebo spánku. Cítil jsem absolutní klid a mír. Ten pocit je nepopsatelný a nádherný. Podíval jsem se na sebe seshora jako nějaký Bůh na nějaké bezvládné tělo. Vzdálenost mezi astrálním a fyzickým tělem byla asi jen 30 cm. Rozhlédnul jsem se kolem sebe, bylo léto, slunný den, světlo a všechno v pokoji bylo na svém místě. Vše jsem viděl a vnímal naprosto normálně a reálně. Polohu jsem neměnil. Jen jsem se tak díval na sebe, pak se rozhlédl kolem sebe a jednou si i pomyslel, že se zkusím se dotknout své ruky, jestli je to skutečné. Dá se říct, že se z mimotělního stavu člověk i raduje. Cítí to uvnitř astrálního těla. Znovu bych rád upozornil, že vše bylo naprosto čisté, reálné, skutečné a že podobná věc se nedá vysvětlit, nebo se v ní nedá uvěřit, pokud se nezažije.
Takže jsem si sám na sebe chtěl také sáhnout. Podíval jsem se na ukazováček své pravé ruky, myšlenkou se přiblížil k fyzickému tělu zcela automaticky a projel se svým pravým ukazováčkem po své pravé ruce, přičemž jsem velmi pozorně sledoval, jak projíždí mezi chlupy, pěkně od prstu až k loktu a zpět. Zvláštní na tom bylo, že jsem necítil žádný dotek na své fyzické ruce, ale jen na tom ukazováčku svého astrálního těla. Tzn., že fyzické tělo po opuštění duše astrálního těla nic necítí? Celou tu dobu jsem cítil dotek u svého ukazováčku, ale ne na té ruce. Trošku jsem se podivil. Teď mě napadá, škoda jen, že jsem si tenkrát nezapsal všechny podrobnosti. Léta utíkají a celé už to bylo tak dávno, že je těžší si to ještě vybavit. Až na základní fakta, která teď popisuji a o kterých jsem řekl i jiným přátelům po určité době (1-2 roky po zážitku). Nemyslím si, že šlo o astrální cestování, protože pak najednou po tom hlazení jsem dostal jakési vyšší vnímání a začal pocitovat trošku nepříjemný pocit strachu. Nevím, proč se situace tak náhle změnila (ne nějak razantně), ale už jsem nebyl v takovém tom mírovém pocitu. Cítil jsem přítomnost něčeho a slyšel vnitřní hlas (ne můj), říkající mi a ptající se, zda-li si vážně přeji umřít, že bych to neměl dělat. Najednou ono něco mi nechalo upamatovat se na hezké chvíle v mém životě, připomenout si kamarády (tenkrát ze střední školy), rodiče, lidi z mé rodiny, bratrance, sestřenice, zážitky, které se staly. Vše se týkalo jen dobrých zážitků s lidmi, se kterými jsem se cítil fajn. Také mi ono něco říkalo, že už jsem ušel velký kus cesty. (To nebyl hlas, ani zvuk. Nedokážu přesně vysvětlit tu komunikaci s tím něčím-někým - To se musí zažít). V tu chvíli se mi opět připomenuly určité úseky a zážitky ze života od dětských let, mateřská škola, základní... zážitky kolem babi, tety, s kamarády apod. věci. Zkrátka, všechno možné, co mě přesvědčilo o tom, že jsem se najednou chtěl moc vrátit zpátky a jít dál mým životem. Nechtěl jsem to celé prožívat znovu. Dalo mi to totiž také jasně najevo, že se mohu rozhodnout. Zda chci pokračovat, zda mi za to můj život se vším, co se mi v něm přihodilo, stojí za to (a to stál hodně, což jsem si uvědomil při těch vzpomínkách), nebo zda už se nechci vracet zpátky a začít nový život opět od začátku, což mě vylekalo!. Vyloženě mi to dalo na výběr a nechalo si vybrat. Také mi bylo připomenuto, že jsem mladý a mám před sebou ještě dlouhou cestu, dlouhý život a cítil jsem, že stojí za to pokračovat v tom mém životě. V takovém stavu není důležitá pusa, řeč, zvuk, ale pocity, duchovno. Je to síla. Uvědomil jsem si, jak moc se chci okamžitě vrátit zpátky. Jak moc už nechci zůstávat venku z těla. Strach uvnitř mě zesílil. Strach z nemožnosti návratu zpátky a žít můj život. Ve chvíli, kdy jsem dostal strach a chtěl jít zpět, jsem se pod tíhou své touhy začal ponořovat zpět do těla. Viděl jsem své ruce, jak pomalu zajíždí do mých fyzických rukou přesně v té pozici, ve které ležely ty na posteli. To samé jsem udělal s tělem, nohami a nakonec hlavou. Jinak za celou tu dobu nikde nikdo kromě mého fyzického a astrálního těla nebyl. A mé astrální tělo zůstalo v poloze naležato nad mým fyzickým tělem po celou dobu. Ani jsem se nesnažil pohnout - prolétnout se jinam a to může být důvod. Ve stavu mimotělního zážitku bylo vše reálné a neovlivněné drogou, například myšlení. Mysl byla čistá jako studánka.
To vše přišlo až poté, co jsem otevřel oči na posteli. Pak jsem cítil tu omámenou hlavu a zkrátka ten stav z té drogy opět. Ne nějak zvlášt silně. Otřel jsem si sliny, které mi vytékaly z pusy, posadil se na postel a rozhlédl se po pokoji. Myslet jsem mohl normálně a nechtělo se mi věřit, co se mi právě stalo. Seděl jsem na té posteli jak přibitý pár minut a díval se kolem sebe a přemýšlel o tom, co se mi právě přihodilo a říkal si: TY VOLE, TO JE TEDA HUSTÝ. Bylo to 101% pravdivé a reálné. V žádném případě se nejednalo o nějaký sen, blud a podobné věci. Nikdy se mi nic podobného předtím, ani potom, nestalo. A tohle bylo dokonce ještě reálnější, než život samotný, reálnější, než tahle chvíle, kdy právě píši tyhle slova. Až mi to přijde, že lidé neprožívají realitu tady na zemi ve svém těle, ale „tam“... Pak je v tom ještě jeden háček a to ten, že mi to celé přišlo jako 15-ti minutovka. ALE předtím, než jsem upadl do tohoto komatu, jsem si zjištoval a pamatoval si čas na hodinách na zdi. Když jsem se probral, bylo o 5-7 hodin více. Nepamatuji si to už přesně, ale bylo to víc jak 5 hodin. A přitom mě to „tam“ přišlo jako 10-15 minut... Je to už pár let zpět, takže nad tím už tolik nepřemýšlím jako tenkrát. Spíše se mi to zdá nereálné a vzdálené, ale tenkrát to tak nebylo. Takže to přikládám k času - pár let. Tenkrát jsem věřil. Teď postupem času už tolik ne. Pro mne teď je reálné to, co dělám, život je reálný. Ta mimotělní příhoda mě přijde dneska nereálná, neprožitá mnou. Spíš jen jako vzpomínka. Ale ovlivnila mě v určitých věcech. K tomu, jestli po smrti existuje život nebo ne, se dneska stavím jako většina. Možná jo, možná a spíš ne. Takže to přikládám tomu času.

Pozn. k astrálnímu cestování:
Po uplynutí pár měsíců jsem se pokusil astrálně cestovat (za normálního stavu, nikdy po té jsem už nepožil podobnou drogu). Lehnul jsem si na postel, zhluboka dýchal, uvolňoval se atd... a začal cítit mrazení, mravenčení v končetinách, až už jsem je skoro necítil, ale dostal jsem strach. Myslím, že jsem se dostával ven z těla a mohl si dokázat, co je to astrální cestování a zda-li je to možné. Ale dostal jsem strach. Nevím proč, ale zřejmě se mi to v jednom okamžiku začalo zdát nebezpečné, strašidelné, svazující a tím, jak jsem dostal a ucítil strach, jsem otevřel oči a úplně procitl. Po pár minutách jsem se o to potom pokoušel znovu, ale bezvýsledně. To bylo nejdál, kam jsem se se svými pokusy s astrálním cestováním dostal. K uvolnění, mravenčení, nepocitování svého těla a k pocitu velkého strachu, což byl důvod procitnutí. Od té doby jsem se od astrálního cestování vzdálil. Nebyl čas atd... a až teď, po 5 letech, jsem se o to začal znovu zabývat. Pročetl si velké množství příspěvku na internetu, našel tyhle www a kdykoliv jsem se v minulých pár dnech o cestování pokoušel, podařilo se mi jen usnout, nebo se při tom nudit a nechal jsem toho. Chtěl bych to dokázat, ale mám obavy z pocitu strachu. Myslím, že pokud bych se dostal do stejné fáze jako před 5 lety, že by se ten strach dostavil zase. Je to přeci jen něco tajemného, nebezpečného a dle některých příspěvků i ne zcela bezpečného. Takže tyhle pocity musím překonat k tomu, abych se mohl vyrovnaně a v míru pustit do astrálního cestování. Mám pocit, jako by mi stále něco říkalo: „Nedělej to, chlapče,“ a možná právě kvůli tomu mimotělnímu zážitku.
Budu moc rád, když se o téhle stránce dozví více surfařů online a přihodí některé ze svých zážitků, prožitků a zkušeností.
To je zatím všechno... vemte si z toho každý tolik, kolik si přejete a nenechávejte se ničím podobným, co jsem napsal, unášet. To mohou jen lidé, kteří něco podobného zažijí. Všichni se jednou dovíme, jak to s tím životem, fyzičnem a astrálnem, mimotělnosti, ne-li posmrtným životem, doopravdy je. A nebo taky nedozvíme v případě, že po životě prostě už nic není a že tělo se dá takto opouštět jen za života a po smrti vše končí... To jsou otázky, na které není odpověď.

Vydáno: 15. 4. 2005

Přečetlo: 2581 čtenářů

Autor (vložil): A C

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ O.B.E

22. 01. 2006 13:24

Pett

¤ bd

9. 11. 2005 21:36

hana

Číst komentáře