• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Ahoj všem příznivcům tajemna.
Příběh, který Vám chci vyprávět, se mi stal a řeknu Vám, v životě jsem se tak nebála!!
Byla jsem na táboře na Děčínsku jako praktikantka. Přesné místo raději udávat nebudu.

Na začátku července roku 2000 jsem odjela na tábor jako praktikantka. Těšila jsem se na nové zážitky, ale nikdy bych nečekala, že to budou nejhorší 3 týdny v mém životě.
První týden probíhal bez problémů, všichni jsme se seznamovali s novým prostředím, očekáváni tím, co nám nový den přichystá.
Po týdnu se vedení tábora rozhodlo uspořádat bojovku. My, praktikanti, jsme měli za úkol děti trošku postrašit. Každý jsme se rozmístili na předem určená stanoviště. Někdo byl po dvou, někdo sám. Já měla tu smůlu, že jsem byla sama, ale uklidňovalo mě vědomí, že cca 50m ode mě je moje kamarádka.
Tak jsem tam tak seděla, občas houkla, když přicházelo nějaké dítko a byla jsem docela v klidu. Přibližně po hodině bojovky, když dlouho nikdo nešel, se ozvaly kroky. Tak jsem začala houkat a natahovala krk, abych si mohla prohlédnout toho, koho jsem měla postrašit. Místo abych postrašila dítko, byla jsem vystrašená sama. Místo, odkud přicházely zvuky, NIKDO nebyl, to mi už přišlo divné.
Po cca minutě se tam objevil malý kluk, přibližně 8 letý. Oddechla jsem si a chtěla začít houkat dál, ale čím víc se ke mě přibližoval, tím víc jsem zjišťovala, že z našeho tábora není, protože takhle malé děti bojovku neměli. Tak jsem se ho zeptala, co tam dělá, že má už dávno spát! On se na mě jen podíval... Pak zahoukala moje kamarádka, co byla kus ode mě a já se otočila. Když jsem se otočila zpátky, po tom klukovi nebylo ani vidu, ani slechu. Začala jsem ho hledat a volala na kamarádku, at mi pomůže. Ona však nechápala, koho má hledat, protože nikoho neviděla, i když mě po celou dobu pozorovala. Myslela jsem si, že jsem po týdnu na táboře přetažená, tak jsem to vypustila.
Musím podotknout, že na konci bojovky byly všechny děti v táboře. Nikdo nechyběl a mezi nima jsem toho malého kluka nikde nezahlédla!

Přibližně o dva dny poté jsme přes den šli na výlet. Byly jsme asi 30-ti členná tlupa. Šest vedoucích a zbytek děti. Vydali jsme se do lesa a do nedalekého rozpadlého mlýna. Cestou do mlýna nám vyprávěl jeden z vedoucích, co se o tom mlýnu vypráví:

Přibližně v 18. století si tam postavili mlýn dva novomanželé. Po dostavení se jim narodil syn. Jak léta šla, z malého prcka vyrostl velký, silný muž. A po dosažení plnoletosti se rozhodl, že vyrazí do světa na zkušenou. A jak řekl, stalo se!
Po dlouhé roky o něm rodiče nic neslyšeli a tak se domnívali, že si našel nevěstu a nenašel už cestu zpátky!
Jednou k nim přišel pocestný... špinavý, hladový... a požádal je o nocleh s tím, že jim dobře zaplatí. Žena pod vidinou dobrých peněz souhlasila. Když pocestný usnul, vkradla se mu do pokoje a uviděla měšec peněz. Byla chamtivá a proto řekla muži, že ten starý poocestný nikomu chybět nebude, že ho zabijou a peníze si nechají. Jak řekli, tak udělali. Muže zabili a okradli. Pak ale díky pár obrázkům, co měl u sebe zjistili, že ten, koho zabili, byl jejich vlastní syn!
Po jeho smrti se na mlýně děly zvláštní věci. Věci padaly ze zdí... židle se samy pohybovaly po místnosti...
Manželé se jednoho dne rozhodli, že odejdou, protože měli strach z hněvu syna. A od té doby je mlýn prázdný

No, ale zpátky k tomu, proč Vám to vyprávím! Došli jsme na určené místo a prohlíželi si zdi, ze kterých sálala minulost.
Byl čas oběda, tak jsme se usadili v místě, kde dříve bývala zřejmě kuchyně:-). Začali jsme jíst svačiny, když v tom najednou začaly ze zdi padat kousky hlíny... Říkali jsem si, že to asi vítr sem zavál. Po chvilce se to opakovalo. Povím Vám, že to bylo dost nepříjemné a tak jsme raději odešli. Zřejmě jsme nebyli vítáni a raději jsme odešli do tábora.
Večer jsme si o té chvilce vyprávěli, samozřejmě bez dětí, ty už dávno spaly. Pak jsme se začali „hecovat", že by tam z nás nikdo nepřespal. Nakonec se našli čtyři dobrovolníci, mezi nimi jsem byla i já. Přeci jen jsem to chtěla „omrknout" a budou tam další tři chlapáci, takže mě snad ochrání.
Vydali jsme se tedy na místo, vybaveni spacáky, baterkama a pitím. Přibližně po 15minutách chůze se mi vypla baterka, i když jsem v ní měla novou baterii! Pak jeden z mých kamarádů vytratil mapu, kterou jsme s sebou měli. Ale i to nám nedalo a pokračovali jsme dál...
Když jsme přicházeli k mlýnu, uviděli jsme malé, nazelenalé světlo v místě, kde se nám stalo to s hlínou. To už mi nahnalo hrůzu a řekla jsem, že dál nejdu. Jeden kamarád se rozhodl, že počká raději se mnou. Tak ti zbylí dva to šli prozkoumat.
Když se vrátili, div že neomdleli. To světlo vycházelo jakoby „odnikud" a jen tam tak „poletovalo". Tak jsme se raději sbalili a utíkali do tábora.

Další, co se nám přihodilo, popíšu v dalším příběhu, ale můžu Vám říct, že i po tom, co to píšu, mi běhá mráz po zádech!