Ahoj, už jsem tady jednou psala a rozhodla jsem se, že napíšu znova. Psala jsem o kamarádovi, jeho holce a o duchu, který je pronásledoval.
Znám z vyprávění svých kamarádů více příběhů. Samozřejmě od těch, kteří si z toho nedělají legraci. Je jich bohužel málo, ale já tomu prostě věřím!!!

Moje kamarádka bydlela u nás ve městě na ulici v zapadlé uličce. Často se tady odehrávaly bitky a jednou tady i někdo někoho zastřelil, sama nevím, jestli je to pravda, ale bylo to i v novinách. No, tak ta kámoška má malou holčičku, kterou jsem hlídala, často přes noc, buď s mým bývalým přítelem, nebo sama. V tom bytě jsem se ale necítila dvakrát dobře. Měla jsem pocit, že za mnou pořád někdo chodí, nebo mě pozoruje, snad jsem i slyšela kroky... Kámošce jsem to řekla, protože jsem byla fakt vyplašená. A ona mě zděsila ještě víc. Povídala, že jednou, když přišla v noci sama domů (holčičku jsem hlídala u nás), tak se šla vysvlíknout do koupelny. Sundala si tričko a najednou ucítila, jak jí někdo hladí záda nahoru a dolů. Lekla se, otočila, ale nikdo tam nebyl, byla tam sama!!! (I doma!) šla si tedy lehnout, svedla to na to, že se jí to prostě jen zdálo. Spala v obýváku, protože v ložnici něco spravovali. Jak ležela, tak nemohla usnout a slyšela podivné zvuky, něco, jako když člověk odhrabuje sníh lopatou, slyšela to u hlavy a jakoby cítila horký dech, navíc bylo léto. Tu noc už neusnula. Druhý den mi vše vyprávěla a já jsem byla v šoku. Vím, že ona je upřímná a já ji věřím. Ani její maminka tam nechtěla bývat, hlavně ne sama, protože se tam prý dějí divný věci.
Nyní už tam nebydlí a já jsem tam přestala chodit po tom, co jsem k nim přišla a jejich lustr byl rozbitý v krabici. Povídala, že byla s manželem v ložnici a dcera si hrála na sedačce v obýváku, sama. Najednou uslyšeli hroznou ránu. Vletěli do pokoje. Dítě sedělo na sedačce a vyplašeně se dívalo, na druhé straně pokoje byl na zemi rozbitý lustr... nebyl vyrvaný ze zdi, prostě jakoby praskl. Byla to skleněná koule a ta byla rozbitá, jinak vše v pořádku. Malá to udělat nemohla, z té dálky by tam nedohodila... Hned jsem myslela na to, kdyby malá stála pod lustrem, nebo kdyby pod ním měli sedačku... Byla by už asi na onom světě... Tak po tomhle všem jsem tam odmítala chodit... Nepočítám ani to, že se jim sama zapínala televize, to se stávalo i mě v pokoji, ale nevím...
A aby toho nebylo málo, tak měli malý dvorek, kde byl na zemi žebřík, nikdo tam neměl přístup. Byla tam jen budova, v které nikdo nebydlel, okna vymlácená, prostě chatrč. No a ten žebřík byl každé ráno položen k rozbitému oknu, jakoby tam někdo lezl, ale neměl se jak dostat na dvorek!!! Kámoška ho vždy dala dolů, ale každé ráno ho nacházela zase u okna...

Tak, to je snad vše, co se v tomhle domě odehrálo, zdá se mi toho dost na to, aby to byla náhoda...

Vydáno: 10. 4. 2005

Přečetlo: 2887 čtenářů

Autor (vložil): Luciána

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ dhgdjh

9. 11. 2005 21:43

Hana

Číst komentáře