Ahojky lidičky, tento příběh se stal taťkovi mojí nejlepší kamarádky, již před mnoha lety, když jsme ještě chodily na základní školu.
Její taťka většinou polehával večer u televize na gauči a pod hlavu si dával dva malé polštářky. Když odcházel spát, dal jeden polštář na jednu stranu a druhý na druhou stranu. Pak zavřel dveře do obýváku a šel spát do ložnice. Podotýkám, že měli ve zvyku v noci mít zavřené dveře ve všech třech pokojích. V noci se Lucčin taťka probudil a ve dveřích od jejich ložnice uviděl postavu v bílém, (asi noční košile, napadlo ho). Myslel si, že je to Lucinka a tak na ni zavolal: „Luci, je ti něco?“ „Nepotřebuješ něco?“ V tu ránu se postava otočila a odešla. Jejímu taťkovi to však nedalo a šel se na Lucku podívat do jejího pokoje. Lucinka tvrdě spala a navíc neměla tu noc na sobě vůbec nic bílého. Když šel zpět do ložnice okolo obývacího pokoje, všiml si, že dveře do obýváku jsou pootevřené a když nakoukl dovnitř, tak na gauči byly polštářky srovnané vedle sebe na jedné straně, i když si je vědom toho, že je před spaním rovnal každý na opačnou stranu.
Bylo to poprvé a naposledy, co se u nich taková postava ukázala.

Vydáno: 28. 3. 2005

Přečetlo: 2015 čtenářů

Autor (vložil): Sylvestra

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ dfffg

11. 11. 2005 17:45

hana

Číst komentáře